[POZATAVENO] syn Rusko

může to být horší?

Vynořil jsem se z vody a lapal po dechu. Ta voda je ledová, dokonce i na mě. Podíval jsem na loď. Plula pryč. Pryč ode mě. Začal jsem plavat za tou lodí. I když jsem plaval tak rychle, jak to jen šlo, loď je rychlejší, protože nemá svaly, které by se unavily. Loď už byla moc daleko a svaly mě bolely. Do těla mi pronikal chlad jako jehly a pronikal hlouběji. Po chvíli mi svaly ztuhly a nedokázal jsem se skoro pohnout. Taková ironie, Rusko kterýmu zima není, na ni umře. Pomalu jsem začal ztrácet vědomí.

<+>=<+>[Japonsko]<+>=<+>

Pomalu jsem se probudila. Měla jsem přivázané ruce k rohu postele, na které jsem ležela a taky jsem měla zavázané oči. Snažila jsem se osvobodit, ale nešlo to. Někdo mě začal líbat. Stiskla jsem svoje rty k sobě a nedovolila tý osobě proniknout do mých úst. Přestal mě líbat a dal mi facku.
Tur: ,,Přestaň se vzpírat, nebo to pro tebe bude horší."
Trošku jsem se podvolila, ale ne moc.

----------------[SCÉNA +15]----------------

Dal mi své dva prsty mezi nohy, pod sukni a začal mě tam s nimi škádlit. Bylo mi to nepříjemné. Stiskla jsem kolena k sobě. Stáhnul mi kalhotky. To je blý. Roztáhl mi nohy, klekl si na postel, přisunul si mě blíž k sobě. Cítila jsem, jak se mě dotýká.
Jap: ,,Nedělej to! Prosím ne!"
Bezcitně do mě vnikl a pak bylo slyšet jen moje naříkání a vzlyk.

-------------[Normální scéna]-------------

Když přestal, odpoutal mě, lehl si ke mě, přisunul ji mě k sobě a objal. Já se k němu otočila zády a držela se mezi nohama. Strašně to bolelo, dokonce i teď když přestal. Nebyl vůbec vášnivý nebo milý či romantický. Prostě to jen udělal. Stále jsem vzlykala a potichu, skoro neslyšně jsem opakovala Prosím, zachraň mě Rusko. A nebo Kde jsi Rusko?
Tur: ,,Co jsi říkala?"
Jap: ,,N-nic."
A dál jsem vzlykala. Po asi hodině mi připoutal pravou ruku k rohu postele a vstal.
Tur: ,,Jestli se pokusíš utéct, tak tě hodím přes palubu. Rozumělas?"
Jap: ,,J-jo."
Pak odešel z pokoje a zamknul. Zakryla jsem si obličej dlaněmi a pokračovala ve vzlykání.