[POZATAVENO] syn Rusko

přiznání

Po asi minutě jsme od sebe odtrhli rty. Japonsko se ke mě přitulila a já ji hladil po hlavě.
Jap: ,,C-co se t-ti stalo?"
R: ,,Turecko mě hodil přez palubu."
Podíval jsem se na Turecko. V zádech měl díru po střele a plazil se ke stolu, na kterém byla položená jeho pistole. Prošel jsem kolem něj, vzal pistoli ze stolu, schoval ji do kapsy a šlápnul na Turecko tak, aby se nemohl hýbat. Přišla ke mě Japonsko a šeptem mi pověděla vše, co jí Turecko udělal.
R: ,,Za to co jsi udělal budeš litovat."
Otočil jsem ho na záda a co největší silou jsem ho kopl mezi nohy. Vykřikl bolestí, prudka se posadil a chytil se mezi nohama. Hned poté omdlel kvůli bolesti.
R: ,,Z@#$e, teď už se jistě nebudeš rozmnožovat a nebudeš dělat tyhle věci."
Přehodil jsem si Turecko přez rameno a spolu s Japonskem jsem šel do ošetřovny. Cestou jsem si s Japonskem povídal. Došli jsme do ošetřovny. Turecko si převzali a jedna sestřička se věnovala Japonsku. Někdo mi položil ruku na rameno. Podíval jsem se, kdo to byl. Byl to kapitán.
Fin: ,,Měl jsi pravdu."
Povyprávěl jsem mu vše, co mi povyprávěla Japonsko.
Fin: ,,Hmmm... Co mu navrhuješ za trest."
R: ,,Vězení. A... Asi se nebude rozmnožovat."
Fin: ,,Proč?"
Řekl mu to a on se začal smát.
Fin: ,,Tak to jo. Máš moji pistoli?"
R: ,,Jo, tady je..."
Podal jsem mu ji ale on odmítl.
Fin: ,,Nech si ji a pojď za mnou."
Přikývl jsem a následoval ho. Zavedl mě k sobě do kajuty. Z jedné skříně vyndal láhev medoviny a nalil nám.
Fin: ,,Posaď se."
Posadil jsem se a usrkl medoviny.
Fin: ,,S tvou matkou jsem se setkal na střední. Neměla mě moc ráda. Kdo by mě taky měl rád, když jsem šikanovali ostatní. Milovala tvého otce a on miloval ji. Tak moc se milovali až k tomu došlo. Ale byla tu ještě jedna osoba. Nacistické Německo. Bojoval se mnou proti tvému otci. Tvé matky se to týká tím způsobem, že... Že jsem..."
Vypil všechnu medovinu, kterou si nalil a naklonil se ke mě.
Fin: ,,... Že jsem ji málem zabil..."