[POZATAVENO] syn Rusko

přípravy na oslavu

Bělorusko: ,,Bratříčku, vstávej. Nechceš přece spát do večera, nebo jo?"
Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na hodinky.
R: ,,To už je oběd? Hned jsem tam."
Chtěl jsem vylézt z postele, ale nějak jsem se zasekl a spadl jsem z ní. Zvedl jsem se, oblékl se a otevřel dveře.
Bě: ,,Ahoj, bratříčku.
R: ,,Ahoj, Beli."
Z kuchyně se ozývalo cinkání příborů. Přišel jsem do kuchyně, pozdravil, sedl si na své místo, nabral si porci a začal jíst. Všichni seděli na svých místech, ale i přes to bylo jedno místo prázdné. Potichu jsem dojedl a šel umýt nádobí. Bělorusko mi šla pomoct. Mám rád své sourozence, ale Bělorusko mám nejradši. Nádobí jsme umyli v 13:30 a oslava začíná až za hodinu a půl. Možná bych mohl Japonsko překvapit tím, že přijdu dříve. Vzal jsem si černé tílko, mikinu barvy své vlajky a černé Adidas tepláky, ušatku si nikdy nesundávám a vyrazil jsem. Došel jsem k domu Ameriky a zazvonil. Dveře se otevřely a v nich stál Amerika.
Ame: ,,Ahoj Rusko. Potřebuješ něco?"
R: ,,Ahoj, je doma Japonsko?"
Ame: ,,Jo je, ale právě připravujeme vše na oslavu."
R: ,,Klidně vám pomůžu, doma stejně nemám co dělat."
Ame: ,,Tak pojď dál."
Jen co jsem vešel, tak mi Japonsko skočila kolem krku a objali jsme se.
Jap: ,,Ahoj Ruskíí... Co ty tady tak brzo?"
Usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila.
R: ,,Přišel jsem vám pomoct."
Jap: ,,To je milé, děkuji."
Ame: ,,EHM, EHM!.. Přišel jsi nám pomoct, ne? Čas budete mít potom. Hosti tu budou za hoďku a čtvrt."
Jap: ,,Jasně taťko. Pojď mi pomoct Ruskíí."
R: ,,S radostí, princezno."

<+>=<+>=<+>[Jižní Korea]<+>=<+>=<+>

Šel jsem do květinářství. Mají tu spousty nádherných květin a vůně. Hledal jsem růže. Červené a bílé.
???: ,,Ahoj, potřebuješ pomoct?"
Otočil jsem se. Stála tam Filipíny. Je pěkná, ale moc jsem si její krásy nevšímal, protože jsem měl oči jen pro Japonsko. Jelikož Japonsko chodí s Ruskem, tak si všímám ostatních. Teď si uvědomuju, že se na ni dlouho dívám.
JihK: ,,A-ahoj, potřeboval bych červené a bílé růže, ale nemůžu je najít."
Filipíny: ,,Jsou hned vedle."
Zavedla mě k růžím. Byly tu modré, fialové, růžové, žluté... No prostě všechny barvy.
Fil: ,,Kolik jich budeš chtít?"
JihK: ,,Celý puget. Tak aby tvořily vlajku Japonska."
Fil: ,,Hádám, že jdeš taky na tu oslavu, že?"
JihK: ,,Jo. Ty jdeš taky?"
Fil: ,,Jo."
Zaplatil jsem a předtím než jsem opustil květinářství, jsem se ještě otočil na Filipíny. Usmála se a já ji úsměv oplatil. Pak jsem odešel.

########################################################

Zdravím všechny kteří, tohle čtou. Jen jsem se chtěl zeptat jak se vám tento příběh líbí a klidně se mě můžete ptát na cokoliv ohledně tohoto příběhu(i jeho předchozích dílech) a mě.

Tak до Свидания.