[POZATAVENO] syn Rusko

záchrana

Vzal jsem si flašku, napil se z ní a šel na balkón. Docela mě zajímá, kde je Rusko s Japonskem. Už dvanáct hodin jsem je neviděl. Díval jsem se na krásný západ slunce. Pak jsem se náhodou podíval za loď. Něco je tam plácalo ve vodě. Vytáhl jsem si svůj malý dalekohled a podíval jsem se. Chtěl jsem vidět tu rybku... Ale ryba to rozhodně nebyla... Byla to postava a pomalu plavala. Na tu vzdálenost jsem tu osobu nepoznal. Položil jsem flašku na stůl a běžel jsem za kapitánem Finskem. Skoro jsem byl u jeho kajuty, když v tom mě někdo zastavil.
???: ,,Co tady děláš? Sem je vstup povolen pouze posádce."
Maď: ,,Musím za kapitánem! Někdo spadl z lodi do vody!"
???: ,,Co že?! Pojď za mnou."
Vedl mě ke kapitánovi. Ten byl v řídící místnosti.
Fin: ,,Dobrý den Norsko. Maďarsko víš že tady nemáš co dělat?"
Maď: ,,Někdo vypadl z lodi."
Finsko mě zařazeně pozoroval.
Fin: ,,Švédsko, zastav loď, hned!"
Švédsko: ,,Rozkaz!"
Fin: ,,Norsko, nastartuj vrtulník!"
Norsko: ,,Rozkaz!"
Fin: ,,A ty, Maďarsko, pojď se mnou."
Lehce jsem kývl a následoval Finsko. Došli jsme na úplný vršek lodi. Byla tady helikoptéra a v ní seděl Norsko.
Maď: ,,My letíme vrtulníkem?!"
Fin: ,,Jo vadí ti to?"
Maď: ,,Jo! Ale pro toho člověka se překonám!"
Mám panický strach z letadel, vrtulníku a podobně. Nasedli jsme, vzlétli jsme a já hodil šavli. Naštěstí pod náma byla voda. Pomalu jsme přiletěli k tý osobě. Byl to... Rusko. Finsko mi podal záchranářský kruh.
Fin: ,,Skoč k němu a navlékni mu ten kruh! Pak vás vytáhnu!"
Maď: ,,To nemyslíš vážně, že ne!"
Podíval jsem se mu do očí. Myslel to vážně.

<+>=<+>[Japonsko]<+>=<+>

Spala jsem, dokud mě někdo neplácnul přes zadek. Byl to Turecko. Za posledních 12 hodin jsem to s ním měla dvakrát. Nedobrovolně.
Tur: ,,Oh... Promiň, že jsem tě vzbudil. Jaká to ironie, že mám na to chuť😈."
Jap: ,,Ne!"
Tur: ,,Já se tě neptal."
A začal mě osahávat. Dala jsem mu facku.
Tur: ,,Tak ty takhle?!"
Začal mě škrtit a mi třikrát pěstí.
Tur: ,,Tak co? Budeš otravovat?"
Plivnuls jsem mu do tváře. Dal mi dvakrát pěstí.
Tur: ,,Naštvalas mě. Takže tě tě to bude bolet."
Přetočil mě na břicho a znova začal. Bylo to bolestivé. Když skončil, lehl si vedle mě, objal mě a usnul. Já jsem potichu vzlykala.