Hobit- Do středu středozemě

Legolas? Legolas!

Druhý den ráno probudil Achát tlukot na dveře. Rozespale přešla ke dveřím a otevřela je.

"Myrtle sakra musíš mě budit?"

Myrtle vběhla do místnosti a chytila ji za ramena.

"Přijeli Elfové ze Zeleného Hvozdu."

Achát zívla.

"A co jako?"

Myrtle se zatvářila vážně.

"Obleč se čekám na tebe."

S těmito slovy za sebou zabouchla dveře a Achát se s povzdechem začala oblékat. Vzala si modrou sukni a bílou halenku. Pak vyšla ven a Myrtle ji táhla za loket k vstupní bráně. Skončily však na balkonu před vjezdem a Achát se naskytl ohromující pohled. Stálo tam asi sto Elfů, všichni s vlasy do pasu. Achát se tomu musela zasmát. Ona sama měla mikádo a tak jí přišlo hloupé že ti muži mají dlouhé vlasy. V jejich čele stál vysoký blonďák s lukem na zádech. Myrtle na něm mohla oči nechat. Pak zamyšleně promluvila.

"Legolas. Zná tvého strýce i prastrýce."

"Ten Legolas?"

Přikývla a zamilovaně se na něj koukala. Achát ale hledala toho Elfa ze včerejška. Nebyl tam. Plácla se do čela. On tam nebude on je místní. Legolasa se otočil jejich směrem a Myrtle mu zamávala. On se na ni tázavě podíval a taky zamával. Myrtle se tetelila blahem a Achát se válela na zemi smíchem. Myrtle se na ni s hranou zlostí otočila.

"No co?"

Achát se na ni podívala.

"No nic."

A začala se smát ještě víc. Myrtle ještě jednou zamávala Legolasovi a odešla. Achát se usmála a vešla dovnitř. A kdo tam nebyl? Tulusson a koukal na ni. Jemně se uklonil.

"Dobrý den slečno Pytlíková."

Usmála se.

"Prosím říkejte mi Achi, Tulussone."

Usmál se a ukázal své bílé zuby.

"Dobře Achi jak se máte?"

Zasmála se.

"Dobře. Můžete mě tu provést?"

"Samozdřejmě