Hobit- Do středu středozemě

Temnota se blíží

Dokonce i Achát s Tulussonem si všimli černého mraku a tak radši přidali. Oba dva tušili že to neznamená nic dobrého. Achát po chvíli promluvila.

"Tuli slyšíš to?"

Tulusson se na ni podíval.

"Ne nic neslyším."

Achát přikývla.

"No právě. Ticho. Ptáci nezpívají, vítr nefouká, listí nešustí, nic. Nepřijde ti to divné?"

Tulusson seskočil z koně.

"Příroda mlčí. Achát pusť toho poníka. Tam kde jdeme ho nečeká nic dobrého. Půjdeme pěšky."

Achát ho poslechla a poník i kůň hned odběhli. Ti dva se vydali opačným směrem a mlčeli. Temnota jakoby padla i na ně. Přestože bylo poledne, slunce skoro nesvítilo a oni se prodírali dál. Tulusson náhle vykřikl.

"Ne! Nemůžeme mlčet, přesně tak to chce. Nesmíme se nachat ať nás ta temnota ovládne."

S těmito slovy ji chytil za ruku a ona se na něj usmála. Tulusson na ni jen koukal.

"Už jsem ti řekl že jsi překrásná?"

Achát zakroutila hlavou a překvapeně na něj koukala a on vzal její ruku do dlaní a pokračoval.

"Možná ti to přijde hloupé, ale miluju tě. Od první chvíle co jsem tě viděl, co jsem s tebou mluvil, tančil."

Achát na něj zespoda koukala, přece jen byla asi o půlku menší než on. 

"Já tebe taky."

On se sklonil a ona si stoupla na špičky. Políbil ji a jemně ji zvedl, celé to vypadalo trochu komicky, její nohy byly asi půl metru nad zemí. Když skončili, on ji položil na zem a oba se začali smát. Pak se ruku v ruce vydali dál, blíž k původci té temnoty.

___________________________________________

Legolas s Myrtle pořád stáli na tom blakoně a sledovali černající oblohu. Legolas po chvíli otočil hlavu na Myrtle a zaujetě ji pozoroval. Ona si toho za chvíli všimla a poznamenala.

"Co tak na mě koukáš?"

Legolas se zničeho nic sklonil a políbil. Po chvíli se od sebe odlepili a ona se začala smát.