Dangerous mafia games

My names... Die!

Chvíli přemýšlím, co s tím, ale pak jen mávnu rukou a překročím mrtvé tělo, které před chvílí ještě žilo. Zatáčím do slepé, tmavé uličky a rozbíhám se. Skáču do výšky a zárověň do boku a pravou nohou se odrážím od zdi a vyskakuji na nízkou zídku. Normální člověk by se sem neodvážil ani strčit prst, ale já se nebojím. Potichu se zasměju. Ten důvod, proč sem lidi nechodí, jsem já a můj gang Revenge. Rozhlížím se a cítím na sobě nějaký pohled. Skenuji okolí pohledem jako šelma svou kořist, když za sebou uslyším nějaký šustiví zvuk. Prudce tam otáčím hlavu a musím se zasmát, když vidím to, co mě vylekalo.

„Šio, ty malý blázínku, proč mě sleduješ?" Šeptám potichu. S žádným člověkem bych v životě takhle nemluvila, jenže tohle je kočka a tak můžu. Podrbu ji za ušima a seskočím ze zídky a rozbíhám se ke svému sporťáku.

Za pět minut dorážím domů. Už automaticky vyrážím do kuchyně a vytáhnu sklenku vodky a pořádně se napiju. To je dneska den, nezjistila jsem to, co jsem chtěla, a tak jsem ho prostě musela odprásknout, ale já ho varovala, že když nebude mluvit, tak ho zabiju. Nevěřil, tak ať si tam zhnije.

„Kde jsi byla, sestřičko? Čekám tu na tebe už dlouho," ozve se ze tmy a pak se rozsvicuje světlo. Stojí tam moje dvojče, Kelly, má stejné blonďaté vlasy a ocelově šedé oči, ale narozdíl ode mne má kolem nich vrásky od smíchu.

„Hledala jsem info, Kelly. Proč už nespíš? A ostatní už spí?"

„Jo," odpověděla prostě a pak se mě narovinu zeptá: „Zabilas ho? Tak kurva! Odpověz! Zabilas ho!"

„Jo, zabila a vůbec mi to problém nedělá," odpovím a znovu si přihnu z falšky.

„Jak vůbec můžeš v noci spát?" Vyjekne. Protočím oči. A je to tu zas... Zase s tím jejím: Jak můžeš v noci spát? Ach, už mě s tím vážně sere.

„Nejsem srágora jako ty a nedělá mi problém zabíjet." 

Po těchto slovech se otáčím a odcházím do koupelny a potom spát...

První díl na světě! Komentáře i votes potěší. Beru jak pozitivní tak i negativní ohlasy.