Dangerous mafia games

Útěk

-O několik hodin dříve-

Právě se dívám na zakrvácenou Kassidy. Nejenže ji znásilňoval, ale taky ji mlátil a mě při té příležitosti taky. Sedí na zemi a nepřítomně hledí před sebe. Bolí mě ji takhle vidět, takhle zlomenou.

,,Kassidy," zašeptám. Zvedne hlavu a podívá se na mě, ale mně přijde, že se dívá někam za mě. ,,Utečeme. Buď teď, anebo nikdy. Slyšíš?" zeptám se jí. Ztěžka přikývne a řekne: ,,Jak to chceš udělat? Vlastně ani nevíme, jestli jsme ve městě, nabo nás odvezl jinam. Chápeš? Nikdo nám nepomůže a jestli se něco podělá, jakože jo, a Luis nebude váhat a odpráskne nás. Jsme v tom sami." Přikývnu. Vím, že jsme v tom sami a sami se z toho dostaneme. 

,,My to zvládneme," ušklíbnu se a mrknu na ni, ,,Jsme ti nejnebezpečnější mafiáni ve městě se závanem mezinárodních vztahů a problému, tak snad se dostaneme z vězení nějakýho podřadnýho mafiánka, kterej není ani v top stovce nejhledanějších a nejnebezpečnějších mafiánů." Kdyby ji to tak nebolelo, tak by se asi rozesmála, ale teď se jen pousměje.

,,Ten? Ten není ani v top tísícovce, natož ve stovce. Je to jen mravenec v porovnání s námi," ušklíbne se. 

,,Ano, přesně! Tak proč se tu krčíme jako zmoklé slepice? To on by se měl krčit před námi, ne my před ním. On je jen kotě, my jsme lvi. MY jsme ti, kteří mu mají rozkazovat. MY jsme jeho páni. My jsme superstar a on jen bezdomovec v kanále. Není nic! Nic! A já se ničeho (jako Luise, on je to ničeho) nebojím. Co ty? Ty se ho bojíš? Bojíš se ničeho?" zeptám se jí. Chvíli se na mě dívá, ale pak zavrtí hlavou a smutně se usměje.

,,Ničeho se nebojím, ale jeho ano," odpoví mi. Sklopím hlavu a zklámání se mi začne rozlévat po celém těle. ,,Ale ne natolik, abych od ně neutekla. Tolik se ho zase nebojím." Zvednu hlavu a vidím, že se Kassidy krutě usmívá.

,,Co mu takhle zničit omítku tady v té jeho hnusné mučírně?" zeptám se jí a i mě se na rtech rozlije krutý úsměv. ,,Ty první," nabídne mi velkoryse. Zašklebím se na ni a odpovím jí, ,,Já nemám ruce jako páratka. Zkus je provlíct skrz ty pouta, třeba to půjde."  Oplatí mi úšklebek a začne kroutit rukama. Z úst jí vycházejí peprné nadávky nejen na pota, ale i na jejího bratra. V duchu s ní souhlasím a zkouším to co ona.

,,Máš to?" zeptám se jí po úporném boji s poutama. Zafuní a nátáhne si pořádně šortky, které bývaly džínami. ,,Jo," odpoví mi zcela zbytečně. Proč zbytečně? Protože už stojí na nohách a opatrně jde směrem ke mně. Klesne na kolena a vezme mojí ruku do té své. Hrdlo se mi stáhne. Ne kvůli tomu, že by to bylo nepříjmné, to vůbec ne. Právě naopak. Jak dlouho jsem chtěl zažít tenhle pocit? Od té doby, co jsme se spolu vyspali v tom klubu. a taky po tom, co jsem zjistil, kdo to byl. Zamiloval jsem se. Teď to vím natvrdo.

,,Agh, zasraná pouta," zavrčí a prudce trhne rukama od sebe. ,,Takovej lacinej model. Kdybys tohle udělal s těma mýma, tak tam seš ještě teď."

,,To ti věřím. Můžeš si, prosím, pohnout?" poprosím ji. Jsem nervózní, hodně nervózní. Přesune se na druhou stranu a chvíli zápasí s druhou rukou. Nakonec to zakončí úplně stejně jako předtím. Prudkým trhnutím od sebe. Naneštěstí se rozmáchne tak prudce, že mi jednu nechtěně ubalí.

,,Jau," vyjeknu a chytnu se za tvář. ,,Promiň," omluví se mi a položí svoji ruku na tu moji. Nebo spíš nevěděla, že jsem ji tam dal. Zadívám se jí do očí. Zračí se v nich nervozita, zmatenost. Hledám v nich, to, co chci, aby tam bylo. Mravenčí mě po celém těle, jako by mi její ruka vlévala elektriku do celého těla, jako by do mě uhodil blesk. To, co chci, aby tam bylo, tam není. Jsou pod něma tmavé kruhy, jsou podlité krví, jak se jí špatně spí. Nic víc, nic míň. Trhne rukou, aby se nedotýkala té mojí.