Dangerous mafia games

Minulost je svině

A je tu další díl! Na přání Child_of_Hebe tu je pohled Kassidy a možná Jacka. Jen bych vás chtěla informovat, že něco takového píšu poprvé, tak mi dejte prosím názor. Ono je totiž něco jiného si to psát v hlavě, a pak to napsat. A taky bych se vás chtěla zeptat, jestli by vám vadilo, kdybych tam psala trošičku, možná trochu vulgárnější projevy. A ještě jedna informace. Na světě je nová story Století upírů. Jo, i mě to chytlo. Ale nebude to jako stmívání nebo taková nějaká kravina. Spíš jako Kronika Drakeových. Skvělá kniha, doporučuji. Tak, vše co jsem chtěla říct jsem řekla. Kassidy, už jdeme!

Kassidy:

Namáhavě otevřu oči. Třeští mi hlava a dělá mi potíže zaostřit. Chci si protřít oči, ale nemůžu moc hýbat rukama. Zděšeně se na ně podívám a trochu si oddechnu. Jsou jen připoutané poutama na řetězu, který vede do zdi. Rozhlédnu se a na druhé straně uvidím nějakou postavu. Asi to bude Jack. 

,,Jacku?" zeptám se potichu. ,,Jacku!" vyjeknu trošku hlasitěji. Zasténá a zvedne hlavu. ,,Kassidy? Jsi v pořádku?" zeptá se. Přikývnu, ale nevím, jestli to viděl, protože je tady šero. Ne tma, ne světlo. Prostě šero.

,,Pamatuješ si co se stalo?" zašeptá. ,,Jo, a ty?" zní moje odpověď. Dřív než mi stihne odpovědět se otevřou dveře. Stojí v nich můj bratr. Hrdlo se mi stáhne strachem. Srdce bije jako o závod a přesto to na sobě nedávám znát. To je klíč tvrdého mafiána. I ti největší gangsteři se někdy nabo něčeho bojí. Ať už jsou to hadi, pavouci, nebo třeba letadla. Ale musí umět skrývat, že se bojí. Proto si hodně lidí myslí, že se nčeho nebojím. Že nemám city. Ale já city mám, jen je potlačuji. Potlačovat city, to umím nejlépe. 

,,Kassidy, jak se ti tady líbí? Určitě je hezčí než ta tvoje," řekne Luis a dramaticky rozhodí rukama. Ani nepohnu hlavou, ani mu nenaznačím, co si myslím.

,,Hah, to bys tady musel plno krve. Je to tady takový neslaný, nemastný," odpovím mu a letmo se podívám na Jacka. Díkybohu se nezmínil o té falešné krvi. Luisovi výraz ztvrdl, rychle ke mně přijde a dřepne si.

,,Neslaný? Nemastný? Však já ti to osolím," řekne tvrdě a hrubě popadne mou tvář. Drží ji jednou rukou, zatímco druhou mi přejede po noze. Díkybohu, že mám džíny. Tak snadno se mi pod kalhotky nedostaneš. Budu se bránit, jen co to půjde. 

,,Pamatuješ si? Takhle jsme sedávali po večerech a ty sama jsi mi lezla do postele," zavrní spokojeně, zatímco mi jede rukou po boku dolů.

,,Já?!" vyjeknu a prudce sebou zatřesu. ,,Nesahej na mě, ty prasáku! Slyšíš?! Dej tu zhnilou pracku pryč!" vřísknu. Srdce mám až v krku a za chvíli bych nejspíš zpanikařila, kdyby nesundal tu nechutnou ruku z mého boku a nevlepil mi facku.

,,Jak to se mnou mluvíš? Co si to vůbec ke mně dovoluješ? Já si budu dělat co chci! Ty my rozkazovat nebudeš, špíno. Mně ne!" vybuchne. Dělá mi problém to strávit. Dobře, dal mi facku, ale že mi řekl špíno, to mu tolerovat nebudu.

,,Já ti dám špíno. Je mi z tebe špatně. Víš co jsi? Úchyl! Debil! Kretén! Ko-" začnu, ale doříct to už nestihnu. Rozmáchne se a vrazí mi takovou facku, až se mi objeví mžitky před očima.

,,Nesahej na ni!" ozve se z druhé strany místnosti. Luis se krutě usměje a otočí se na Jacka. A pak že já jsem šílená. 

,,Ah, kamarád se zamiloval? Nemám na ni sahat? Tak se dívej." Luis se na mě otočí a vatáhne nůž. Řízne do kalhot a roztrhne jenu a poté druhou nohavici. ,,Mám rád tvoje dlouhé nohy," vysvětlí. Sunu se nahoru, blíž ke zdi, ale to mi nepomůže. Chytne mě za kotníky a prudce trhne. Kloužu po zaprášené zemi směrem k němu. Já nechci. Prosím, ne! Já nechci. Znova ne. Prosím. Pomalu, ale jistě začínaám panikařit. Takhle se musely cítit moje oběti. Oběti šílenství a nenávisti. Začnu kopat nohama a znovu se snažím dostat od něj dál. Přišpendlí mi nohy k podlaze a zaryje mi nehty do nohy. Syknu. Ještěže je tady šero. Nalehne na mě a zašeptá mi do ucha: ,,Jako za starých časů, sestřičko, jako za starých časů." Mým tělem projede vlna zhnusení a naběhne mi husí kůže. Bezva, právě jsem zpanikařila. A jsem v háji. 

,,Nemám na ni sahat? Tak se dívej kamaráde," uchichtne se. Rukou přejede po mojí noze. Nejraději bych se vykroutila a začala křičet, ale nemůžu. Mám co dělat, aby se mi nezačal třást ret. Nesmím před ním brečet, nesmím, nesmím, nesmím. Nahne se ke mně dýchne mi na krk. Mám pocit, že musí slyšet, jak moc mi bije srdce. Bije tak moc, že mi málem vyskočí z hrudi. Je mi zle. Ze mě, z Luise, z tohohle místa. Ale nejvíce z mojí neschopnosti. 

,,Neslyšel si?! Nech ji bejt!" vyjeknul Jack. To jakoby probudilo Luisovu zuřivost. Přisaje se mi rty ako nějaká sépie a prudce trhne za zbytek džínů. Knoflíky nevydrží a prasknou. To není jediné, co praskne... I moje stavidla slz prasknou. Nahrnou se mi do očí, ale odmítám je pustit dál. Když do mě vnikne zúpím a tisknu oční víčka k sobě. Na tohle nemám...

Jack:    

Psychicky to nevydžím a musím odvrátit pohled. Díkybohu, že tady není světlo. Uslyším zaúpění a vím, že patří Kas. To zvládneš Kassidy, to zvládneš. Hlavně před ním nebreč. V duchu k ní vysílám pozitivní vlny a myšlenky. Konečně se "celou" ozve spokojené vydechnutí. Konečně se to prase udělalo. Je mi z něj špatně. Jsem naštvaný, přímo nasraný. Měl jsem ji políbit buď dřív, nebo až potom. Takhle ji vykolejit. Panebože, jsem to ale vůl. 

,,Zítra si to zopakujem Kassidy. Jako za starých časů," řekne Luis a místností se rozlehne jeho krutý smích. Chvíli potom, co se zabouchly dveře, se Kassidy rozbrečí. Doopravdy. Tělo se jí otřásá pod mohutnými vzlyky. Její drobné tělo je shoulené do klubíčka. Jak rád bych ji objal. Řekl bych jí, že to zvládneme. Spolu. Že spolu utečeme. Hlavně spolu.

,,Kas, nebreč prosím. Ničí mě vidět tě takhle. Prosím, nebreč. Ty to zvládneš. My to zvládneme. Společně, Kassidy, společně," zašeptám. 

,,T-to se ti le-lehko řek-řekne. Teb-tebe ni-nikdo nez-neznásilnil," dostane ze sebe skrz vzlyky. ,,A n-nebyl to tvů-tvůj bratr." 

,,To máš sice pravdu, ale taky jsem neměl nerůžovější život. A nezapomeň," přiznal jsem, ,,na tebe zase nikdo nehodil nečí vraždu. Jo, teď zabíjím, ale tehdy jsem nevraždil. A nebyl to tvůj nejlepší kamarád," zašeptám a dál ji nechám v té její ulitě. 

Musíme utéct. A to brzo...