Dangerous mafia games

Co jsem udělala špatně?

Takže, máme tady Štědrý den a já bych Vám chtěla hrozně moc poděkovat za to, že jste tady se mnou. Za to, že mou story čtete a popřípadě zanecháte nějaký ten vote a koment. Tímto bych Vám chtěla popřát Šťastné Vánoce! Do nového roku sem určitě něco přidám a pokusím se i o Novém roce, protože: ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok!" Tento díl věnuji ananas0016 za úžesnou obálku. Děkuji Ti. Užijte si tento díl. ☻♥

Kelly:

,,Ne..."

První, co mě napadlo, když se Jack začal hroutit, bylo Chytni ho! A tak jsem to udělala. Skočím, ať Jack nespadne a neuhodí se do hlavy. 

,,Jacku!" vykřikne Kassidy a nakloní se dopředu. Ještěže je tam Mike, protože kdyby ne, tak by určitě spadla. 

,,Mary! Okamžitě sem pojď a vem si sebou lékárničku!" zaječím a začnu prohlížet Jacka. ,,Ano! To musí být ono! Sříleli po nás. Jak jsme byli na rohu, tak klopýtnul a zpomalil. Podívej se, jestli není postřelený, nebo jenom škrábnutý," požádá mě Kassidy. Udělám, co chce a nemusím dlouho hledat. Na noze se mu táhne ošklivé zranění. Teče z toho krev a já nevím, jak ji zastavit. Zpanikařím. Hlavně nesmí umřít, prosím. Je to kvůli Kassidy. Protože kdyby umřel, tak moje sestra by to snad nepřežila. Ale o to tu teď nejde. Nejde o to, jestly by to přežila, nebo ne, jde o Jacka. Mary přiběhne a rychle se zorientuje. Klesne na kolena k Jackovi a dá se do práce. Ránu vydezinfikuje a obváže. Je to zkrácený popis, protože já se otočím. Nesnáším krev. Nesnáším otevřená zranění. 

,,Ták, hotovo. Podle mě bude v pořádku. Jen je to tou ztrátou krve, vyčerpání a určitě i té hladovky plus toho mučení. Předpokládám, že mu dost často tekla krev z nosu, že?" Mary se zvedne a protáhne se. Klouba zapraskají a já zkřivím obličej. Když už jsme u toho, co nesnáším, zmínila jsem, že nesnáším praskání kloubů? Je to hrozný zvuk. Stejně jako, když někomu zlomíte ruku. To zapraskání... Ahh, fuj! Nesnáším, nesnáším, nesnáším! 

,,Jo, docela jo. Když na to teď myslím, tak mu tekla krev z nosu víc než mě," odpoví Kassidy. Celou dobu upírá pohled na Jacka. ,,Brade. Jasone. Vemte Jacka do pokoje." Mary kývne na kluky, které přilákalo mluvení. Oba popadnou Jacka jak hadrovou panenku a zamíří s ním ke schodům s Mary za zády.

,,Opatrně!" křikne za nimi sestra. ,,Eli, pomůžeš mi?" Elizabeth přikývne a podepře Kassidy, společně se opatrně vydají ke schodům, kde zmizeli kluci. ,,K tobě do pokoje?" zeptá se Eli. Kassidy zavtrtí hlavou. ,,Ne, k němu." Ta odpověď mě překvapí a podle toho, jak vyjeveně se tváří Mike, nejsem sama. 

,,Copak, přeskočila jiskra?" řeknu jízlivě a vzápětí lituju, že neumím držet jazyk za zuby, když to potřebuju. Kassidy se pomalu otočí s vražedným výrazem.

,,Vážně Kelly? Vážně se mě zeptáš zrovna teď na takovouhle blbost? Mám toho tak akorát plný zuby. Mohl mě zabít a ty se mě místo 'Jsi v pořádku?', zeptáš na 'Přeskočila jiskra?' Vážně?! To je to jediné, co tě zajímá?!" ze začátku šepot teď přechází do hlasitějších tónů. ,,ON se mě zastal! Chránil mě, i když pořádně neměl jak! Luis by si ho snad ani nevšímal, ale Jack si nikdy neodpusil nějakou tu poznámku na jeho účet. Nikdy! Proto to vždycky schytal. Proto vipadá tak jak vypadá! Jack se mě zastal a řekl, že by mě chránil i za cenu svého života! A proto chci být u něj! Chci vědět, jestli ještě dýchá," poslední tři slova nejsou nic jiného než šepot. Zadívám se na ni pozorněji. V očích se jí lesknou slzy. Třpytivé malé drahokamy. Jedna neposedná slza jí vypadne z oka roztřpytí její tvář. Trhne hlavou, aby zahnala slzy, ale slzy neposlozchají na slovo. Bezeslova se otočí a s pomocí Eli se začne belhat do schodů. Podívám se na Mikea, který se usmívá.

,,Co jsem řekla špatně?" zeptám se ho. Nadzvedne jedno obočí. ,,Vážně? Ty se zeptáš na tohle? Já vím, že budu hnusnej, ale mohla sis tu poznámku nechat pro sebe," řekne. Hodím po něm naštvaný pohled. ,,To jsem fakt slyšet nepotřebovala," zavrčím. Mike se usměje a přijde ke mně. Covám před ním do té doby, než za sebou ucítím chladivou zeď. Mike se opře svým čelem o to moje a svoje ruce přemístí z mých boků na zadek.

,,Představ si, že by Tě tvůj vlastní bratr týden bil, nedával Ti najíst, napít a nejspíš by Tě i znásilňoval. Pak by se Ti podařilo utéct. Byla by jsi tam s někým. Utečeš domů s tím někým. Ten by se tady zhroutil, nevíme proč, to je záhada. Ty by jsi chtěla za ním, protože Tě třeba bránil a někdo by se Tě zeptal: 'Přeskočila jiskra?' No nevraždila bys za to? Já bych teda vraždil," zakončí svůj proslov Mike. Nasaju nosem jeho vůni. Vůni bezpečí a klidu. Vůni, kde se cítím doma.

,,Máš pravdu. Musím se jí pak omluvit," vydechnu. Mike se ke mně skloní. ,,Já mám vždycky pravdu," zavrní spokojeně. Zvednu k němu hlavu a políbím ho. Řekni mu to. Má právo to vědět. V duchu se zamračím. Nějaký hlásek ve mně. Řekni mu to. Ne, ještě nejsem připravená, řeknu v duchu. Řekni mu to! Hned! Ne, teď ne! Svádím v sobě bitvu 'Říct neříct říct neříct'. Nakonec ve mně vyhraje neříct. Až někdy příště...

Co si myslíte, že mu má říct? Napište do komentů.