Dangerous mafia games

Pohovor

Nožem rozříznu jejich pouta a Mike nám na oplátku všechno vykecá.

,,Tak ty jsi ten slavný Jack Russel, kterého chce moje sestra zabít? Hm, líbíš se mi," řekne Kelly a obejde mě. Mike se zatváří uraženě.

,,A já jsem jako co?" Kelly se nadechne k odpovědi, ale než stihne něco říct, tak se otevřou dveře. Všichni tam namíříme zbraně.

,,Klid. Dejte mi zbraně a nic se vám nestane," řekne ta holka, ,,Já jsem Mary a tohle je Jůlie," opatrně vstoupí dovnitř a vezme nám pistole. Odejde, ale Jůlie zůstane se zbraní v pohotovosti. Možná bych ji dokázal přeprat, uvažuji. Jakoby mi četla myšlenky. 

,,Ani na to nemysli," řekne a přemístí pohled na mě. Zašklebím se na ni, ,,Pozdě." Mary dupe po schodech dolů a mávne na mě. ,,Pojď, Kassidy tě chce vidět."

,,To jí tak chybím?" Ušklíbnu se a ona se na mě vážně podívá. ,,Však on tě ten humor přejde." Vede mě po schodech nahoru a mě ani nenapadne utéct. Jestli mám zemřít, tak přece nebudu utíkat jako srab. Mary velice opatrně a jemně zaklepe na dveře.

,,Pojď dál," ozve se zevnitř. Mary mi uvolní dveře. Zhluboka se nadechnu a vstoupím. Kassidy sedí v černém koženém křesle s nohama přehozenýma přes opěrku. Zrovna si vyškrabuje špínu zpod svých dlouhých, černě nalakovaných nehtů. Nožem. Nasucho polknu.

,,Posaď se nebo jestli se ti chce stát," řekne a zvedne ke mně hlavu. ,,chtěla bych vědět proč si zabil moje rodiče. Všechno, co ten den stalo. Pak uvidíme jestli tě zabiju pomalu, rychle, bolestně nebo bezbolestně. Nebo vůbec," poslední slova zašeptá. Sednu si na černou pohovku.

,,No, začnu tak nějak jinak. Musíš přečíst začátek, abys pochopila konec," začnu nejistě a ona přikývne, ,,Když mi bylo patnáct, tak mi mafie zabila mámu. Tátu jsem ani neznal. Vím, že jsem tehdy přišel domů a máma ležela na zemi v kaluži krve. Tehdy jsem k ní přiběhl a začal brečet a křičet, ať mě neopuští. Pak tam přišla nějaká ženská a držela Sanse nůž pod krkem. Řekla: Přidej se k nám a tvojí sestře se nic nestane. Jednou z tebe bude obávaný mafián. A budeš v našem gangu. A já se k nim přidal. Kradl, loupil a občas vyhrožoval pro ně. Pak jednoho dne za mnou ta ženská přišla, hodila přede mne složku a řekla: Tyhle dnes zabij. Vědí mnoho a taky si někdo objednal jejich smrt. Možná se tam ukáže. Tehdy mi bylo sedmnáct. Šel jsem tam, ale věděl jsem, že je nezabiju. Neměl jsem na to. Asi bych je nezabil ani teď. Když se před vás vrhly, tak vyšly dva výstřely chvíli po sobě. Já jsem ale nestřílel." Zvednu konečně pohled ke Kassidy, jestli se jí v obličeji netváří nějaké emoce, ale nic není. Dívá se sice na mě, ale vlastně za mně.

,,A kdo tedy střílel, když ne ty?" Zeptá se vyrovnaným hlasem.

,,Možná mi to nebudeš věřit, ale je to pravda. Tvoje rodiče zastřelil..." zhluboka se nadechnu, ,,Tvůj bratr..."

,,Věřím ti..."