Oneshot, one kill [BTS]

My Gucci boy 《Vkook》

Taehyung- Bottom
Jungkook- Top

Jungkook si připravoval tašku a neustále koukal na hodiny.
Dnes, se měl totiž setkat s lidmi, kteří chtěli společně založit skupinu.
Je pravda, že dohadovat se přes internet, není úplně spolehlivé, ale po pár videochatech měl jiný názor.
Doposud neznal jen jednoho znich.
A to kluka co se v jejich chatu jmenoval Gucci boy.
Přidal se jako poslední a to jeden den před schůzkou, takže se neměl šanci pořádně představit.
I tak Jungkooka zaujal.
Jungkook totiž jednoho Gucci boye do svých patnácti znal.

Jungkook zvedl hlavu a podíval se na fotku co měl na poličce.
Byl na ní s Taehyungem, jeho Gucci boyem.
Jungkook si to ještě jako kluk nemohl přiznat, ale později mu došlo, že jeho kamarád se mu líbil.
Proto pro něj bylo tak těžké když se stěhoval v patnácti do Soulu.
Už od tří let spolu byli každý den a pak ho měl opustit, ještě s nevyřešenými city.
Trvalo mu hodně dlouho, než si to ujasnil, ale na to, říct to drahocenému kamarádovi, už bylo pozdě.
,,Jo Jungkooku jsi idiot.”
Povzdech si a zavřel už vybavenou tašku.
Chlapec ještě stále s hlavou v oblacích opustil svůj byt a odebral se ke své milované motorce.

Bylo už celkem chladno a tak měl při jízdě koženou bundu.
Ke své bundě nesměl zapomenout i uplé kalhoty a nakonec, aby zamachroval, rozjel se co nejrychleji mohl.
Miloval ten pocit volnosti, co měl na motorce, i když se musel krotit, aby mu zrovna nepřilítla pokuta.
Nevýhodou je, že každá jízda někdy končí.
A Jungkookova jízda končila u budovy, kde se měli sejít.
Z dálky uviděl jen jednoho člověka, vysoký černovlásek co zrovna telefonoval.

Zastavil za ním a slezl z motorky.
,,Ty jo, to je Honda NC750x?”
Jungkook si sundal helmu a hodil vlasama.
,,Jop, můj...”
Jungkook zamrznul hned jak navázal oční kontakt s člověkem před sebou.
Jeho tělem projela zvlástní vlna adrenalinu.
,,T-Tae?”
Jeho hlas nezněl nikdy tak rozklepaně jako teď.
,,Jak dlouho? Sedm let?”
Zeptal se Tae, když si prohlížel Jungkooka.
,,Sedm let a dvanáct dnů.”
Odpověděl Jungkook.
,,Vyrostl jsi.”
To musel Tae přiznat.
,,Za to ty vypadáš pořád stejně.”
Uchechtl se Jungkook.
Ani jeden z nich už dál neotálel.
Pevně se objali.
Taehyungovi hned přišla do nosu Jungkookova omamná vůně.
,,Chyběl jsi mi Tae.”
Vydechl a stiskl ho v objetí ještě víc.
Pustili se, až když přijelo auto.
Z něj vystoupili tři lidi.
Ten už Jungkook rozeznal.
Jimin, Hoseok a Yoongi.
Teď už chyběl jen Namjoon z Jinem.

Den ubíhal rychle, zvláště kvůli tomu, že ve skupině byla zkrátka sranda.
Jediné co Jungkookovi vadilo, bylo to, že se musel často koukat na Taeho.
A ještě težší bylo to, když se jejich pohled setkal a on musel dělat, že se nic neděje.
,,Tak jo, díky že jste přišli, dám vám vědět, až bude další schůze.”
Všichni se tedy rozloučili a chystali se pryč, jenže Jungkook měl jiný plán.
,,Tae!”
Přišel k němu a v hlavě se profackoval.
,,Nechtěl by jsi jet nachvilku ke mě? Mám tam pár fotek, mohli by jsme trochu zavzpomínat. Jestli chceš můžeme rozdělat i flašku.”
Tae se na chvilku zamyslel.
,,Vlastně proč ne?”
A tak oba dva nasedli na motorku.
Jungkook se rozjel zkratkou, mezi čtvrtěmi, kde to bylo občas nebezpečné, ale nebyla tam policie, která by je mohla zastavit, kvůli tomu, že na sobě Jungkook neměl helmu.
,,Ty se tudy nebojíš jezdit?”
,,Ani ne, ty se snad bojíš?”
,,Trochu.”
,,Neboj, se mnou se ti nic nestane.”

,,Takže máš byt?”
Zeptal se Tae, když Jungkook zastavil před panelákem.
,,Jop, ale neboj, není to nic hrozného.”
O tom se Tae i přesvědčil když ho Jungkook pustil dovnitř.
,,Ty jo, máš to tu útulný.”
Pochválil byt Tae a začal se rozhlížet kolem.
,,Posaď se, něco donesu.”
Taehyung si tedy posadil na gauč.
Jungkook zachvilku přišel se skleničkami, vínem a následně i krabicí.
,,Víš co to je?”
,,Tajný poklad Taekook.”
Jungkook se zasmál.
,,Stále si na to pamatuješ?”
,,Jak bych mohl zapomenout.”
Jungkook Taemu podal skleničku s vínem a posadil se vedle něj.
,,Mám v tom pár fotek.”
Jungkook vytáhl balíček fotek a podal je Taemu.
,,To je z osmé třídy, závody škol.”
,,Byl jsi ze všech nejlepší, za to já byl kid bez nadání.”
,,Moc se nepodceňuj Jungkookie.”
A tak přestoupili na další fotky a vzpomínky se postupem vracely a skleničky pili jednu za druhou.
,,Ty těch fotek máš.”
,,Tolik jich není, kolik jich máš ty?”
Jungkook se napil a čekal na odpověď.
,,Ani jednu.”
Jungkook se zarazil a podíval se na Taehyunga.
,,Nemohl... Nemohl jsem si nechat nic. Nemohl jsem si nechat žádnou vzpomínku. Každá vzpomínka na tebe mě bolela. Chtěl jsem na tebe zapomenout. Dařilo se mi to několik let a pak se tu najednou zjevíš a děláš, jako kdyby nic. Děláš nic, protože jsi nikdy necítil tu bolest co já.”
,,Mýlíš se.”
,,Dokaž to.”
Jungkook odložil sklenku.
Sebral zbytky odvahy a Taehyunga políbil.
,,P-proč?”
,,Miluju tě. Ani nevíš, jak moc to toho malýho kluka bolelo, když tě opouštěl. Jak moc tě chtěl znova vidět, ale nemohl protože tě miloval, a pořád miluje.”
,,J-Jungkooku.”
Jungkook přiložil ukazováček před Taehyungova ústa.
,,Už nic neříkej. Slibuju, že od teď tě už nikdy neopustím.”
Taehyung se nahl a Jungkook se opět přisál na jeho rty.
Mezi jejich ústy se stále rozlévala chuť vína, ale ta se postupem času vytrácela, jak Jungkook plenil Taehyungova ústa.
Někdo by si myslel, že zrovna Tae bude dominant, ale časy se mění.

Jungkook položil Taehyunga pod sebe a mezitím co jeho ruce bloudily na Taehyungově těle, co se pod Jungkookovým dotykem zahřívalo, Jungkook přesunul své koleno mezi Taeho nohy.
Mírně jím zatlačil Taehyungův rozkrok.
,,Ahh~”
Museli svá ústa odpojit kvůli Taehyungovu vzdychu.
Jungkookovi se na obličeji objevil úšklebek a Taemu červeň.
,,Na tuhle noc nikdy nezapomeneš.”
zašeptal Jungkook.

A tak Jungkook udělal to co měl.
Když byli oba nazí, Kookovo přirození spočinulo v Taeho nitru.
Ze začátku se Jungkook držel zpátky, ale jak mile mu Tae začal dávat najevo tu slast hlasitými zvdychy, neudržel se.
V tu chvíli Tae opravdu strácel hlas.
Snad zapomněl i své jméno, když se v něm proháněly vlny pocitů.
Nešlo se soustředit na nic jiného, dokud nepřišel jejich společný vrchol.

Milášci moc se omlouvám, že tenhle oneshot je tak slabý. Ale měla jsem ho napsaný tak dva měsíce zpátky. Chtěla jsem ho vydat, ale nakonec to nevyšlo a tak ho vydávám teď ^^.

👬