Oneshot, one kill [BTS]

Cinderella 《Vkook》

!WARNING! V této pohádce se nenachází smut. Only family friendly content.

Každý někdy snil o tom, že by byl princem, či princeznou.
Ale Jungkook, chlapec, jenž pracoval jako sluha a pomáhal v kuchyni o tom nikdy nesnil.
On snil jen o tom, že bude princovi nablízku.

Už jako malý byl přivezen na dvůr království. Tam se ho ujal kuchař a taky jej vychovával. Královna měla šest dětí a všichni byli chlapci.
On však měl nejradši toho nejmladšího.
Prince Taehyunga. Chodíval totiž do kuchyně pozorovat jejich práci a nebál si ušpinit ruce. S Jungkookem se jednoho dne skamarádil.
Často si hráli a povídali o věcích jenž je sužují. Jungkook povídal o tom, jak by chtěl poznat své rodiče a Taehyung povídal o tom, jak moc by nechtěl být princem a neřídit se pravidly.
Zanedlouho se navzájem znali úplně perfektně.
Jenže časy se mění.
Jak chlapci vyrůstali a Taehyung měl více povinností, neměl čas chodit za Jungkookem.
Viděli se jen zřídka.
Až nakonec se nepotkávali vůbec. Oba to bolelo ač zapomínali.

,,Jungkooku, chci aby jsi mi přinesl ten hrnec a hned!”
křikl po Jungkookovi Felix, nynější hlavní kuchař.
,,Jasně!”
Jungkook se v kuchyni otáčel jako na jevišti. I to vaření už se dalo brát jako umění.
,,Nechápu proč tak spěcháš Felixi!”
zasmál se Kook a podal mu hrnec.
,,A já nechápu proč se směješ. Dnes přijíždějí na ples urozené dámy, aby si princové konečně vybrali chotě. Potřebuji mít navaříno.”
Jungkooka zapíchalo u srdce.
Pokličku co držel upustil.
Po tváři mu stekla slaná slza, plna bolesti.
Trvalo mu velmi dlouho, než si přiznal, že k princovi něco cítí.
A teď tohle?
Zlomen rozutekl se do zahrady.
Posadil se na lavičku obrostlou růžemi.
Plakal a plakal jako ještě nikdy.
A plakal tak dlouho, že slunko stihlo klesnout skoro za obzor.
,,Proč pláčeš?”
zeptal se ho slabý hlásek.
Jungkook přesunul pohled na chlapečka.
,,To bys nepochopil.”
řekl a utřel si slzy.
,,Jak brečíš smýváš si ten popel z obličeje.”
zasmál se.
,,Alespoň je na tom něco pozitivního.”
,,Ale to pak už nebudeš Popelka.”
Jungkook vstal z lavičky a utrh jednu z vykvetlých růží.
,,Víš, že Popelka měla krásný konec? Já jej takový nebudu mít. Nemám totiž vílu kmotřičku.”
Dal malému chlapci růži.
,,Ale v té pohádce říkali, že jí má každý.”
,,Ale já nejsem každý.”
Na obloze se objevila první hvězda a Jungkook smuten odcházel zpět do kuchyně.
,,Jungkooku, kde jsi byl?!”
Zakřičel na Kooka Felix.
Kook mu neodpověděl a sedl si na židli.
Felix poznal, že se něco děje.
A tak nějak už věděl o co jde.
Poslouchal dny Jungkookovo povídání o princi.
A teď má mít princ ženu.
Jenže Felix byl vychytralý a dostal nápad.
Rozhodl se, že nenechá svého kamaráda ve štychu.
Čapl ho za ruku a někam ho vláčel.
,,Felixi! Co to děláš?!”
vykřikl zděšeně Kook.
,,Moje rodina na zámku slouží už léta. A můj táta byl švec. Pro bývalého prince, dnešního krále ušil oblek s maskou, ale nikdy mu ho nedal.”
Doběhli do Felixovi světnice.
,,Dnešní ples je s maskami. Můžeš ho využít.”
Zeširoka se na Kooka usmál.
,,Ale proč bych si ho bral? Proč bych tam vůbec chodil?”
,,Kookie, znám tě dlouho.”
Jungkook zčervenal a sklopil hlavu.
,,Tak dělej oblékni si to a ukradni prince těm pipinám.”
Felix Kooka poplácal na rameni a odešel.
Jungkook se zhluboka nadechl a začal na sebe navlékat oblek.
I když byl oblek šit na mladého krále, chlapci perfektně padl.
Teď se ještě dostat na ples.

Zámek byl prolínán chodbami a tajnými uličkami. A tak jednu z nich Jungkook využil.
Využil tajné dveře ve skříni, co byla na chodbě, kam však byl omezen přístup.
Jungkook zachoval chladnou hlavu. Sice se na chodbě stále otáčel za sebe, jestli ho někdo nevidí, ale jinak šlo vše podle plánu.
Dokud do někoho nenarazil.
,,Jste v pořádku pane?”
Byl to jen obyčejný sluha.
,,A-ano.”
zakoktal se.
,,Nerad vám to říkám, ale tady by jste neměl co dělat.”
,,J-já ztratil jsem se...Hele támhle jde král!”
sluha se otočil a Jungkook skočil do skříně.
,,Hej!”
zařval sluha a otevřel skříň.
Avšak nikdo tam nebyl.
Sluha se poškrábal na zátilku a povzdechl si.

Jungkook vstoupil na balkon mezi lidi.
Na to, že si princové měli vybírat jen princezny bylo tu lidí opravdu mnoho.
Všichni vypadali vskutku nádherně, v těch drahých šatech... přesto však Jungkook vynikal.
Prošívaný oblek zlatem, zdoben lehkými diamanty, bavlna lesknoucí se a hebká, maska zdobena peřím, doplněna rubíny a boty z černé kůže, dělající malou nohu.
Takový oblek, tu opravdu nikdo neměl.
Proto na něm utkvívaly pohledy dam i mužů.
Ozvalo se zacinkání a Jungkook procpal se mezi lidmi, aby se opřel o zábradlí a podíval se co se děje.
Byl tam král se všemi svými syny.
,,Dámy a pánové, děkujeme vám moc za příchod na dnešní ples. Tímto bych se chtěl vyjádřit k maskám, jenž dnes nosíte. Rozhodli jsme se, že naši synové, si nebudou vybírat chotě, podle vzhledu, ale podle povahy. Nebudu vás dál rušit a dejte se do tance!”
Jungkook mohl na nejmladším princi oči nechat. Byl tak překrásný.
Měl štěstí, že se balkon začal uvolňovat. Mohl se totiž dostat k princi blíže.
Avšak když začal scházet schody, celý sál ztichl.
A ano i princ Taehyung podíval se na neznámého z maskou.
Jak kráčel, lidi mu nechávali prostor pro chůzi a on došel až ke královské rodině.
Nejdříve se uklonil a pak se podíval na Taehyunga.
,,Smím prosit, princi.”
Král se nadmul.
,,Jak je to nezdvořilé, aby chlapec žádal...”
,,Tiše otče.”
přerušil princ krále.
,,Já tvou žádost přijmám.”
Celý sál padl v rozruch.
,,Prosím! Pokračujte v tanci.”
zvýšil hlas král.
Napětí stouplo a Jungkook měl štěstí, že jeho rudou tvář zakrívala maska.
Vůbec, když princova ruka spočinula na Jungkookově boku.
,,Znám vás od někud?”
zeptal se princ.
,,To vskutku ano princi.”
,,Odpusť te mi to. Ale bohužel si nevzpomínám od kud.”
,,To je v pořádku někdo vysoce postavený jako vy, musí vidět deně mnoho tváří.”
,,Ale vy, jste jiný. Řeč těla, oči, mluva vše mi něco připomíná.”
,,Musím vás zklamat, ale tento večer je má identita tajemstvím.”
,,Řekl by jste mi alesoň počáteční písmeno vašeho jména?”
,,Napovím vám zkratkou Jk. Ale dál už ponechte otázek na mou osobu. Nechci aby jste se dozveděl více, než vidíte.”
,,Nemáte se snad za co stydět.”
,,To ne, ale pak by to zkazilo celý smysl bálu.”

A tak mlčky tančili a tančili.
I když byli ticho, užívali si atmosféru a neztráceli úsměv z tváří.
Bylo to magické skoro tak jako v pohádce, či příběhu.
,,Jk, rád bych ti něco ukázal.”
promluvil princ, když skončila jedna z mnoha písní.
Ruku v ruce se vydali ze sálu pryč.
Král už se zvedal, chtěl jim říct jak je to nehorázné.
Avšak královna poklepala na jeho nohu aby si sedl.
,,Nech je být.”

,,Pane bože, to je krása.”
vydechl Jungkook.
Taehyung ho zavedl do nejvyšší věže, kde byl balkón.
Výhled na celou krajinu a východ slunce byl přímo dechberoucí.
,,Tady se schovávám, když chci být sám.”
,,Musí to být pro vás těžké. Nedokážu si představit být princem.”
Jungkook se opřel o zábradlí a nechal se ovívat lehkým větrem.
Taehyung byl hypnotizován jeho zakrytou tváří.
,,Jk, vím, že už vás prosím po druhé, ale nemohl by jste mi ukázat, co se skrývá pod tou maskou?”
,,Tak dobře, ale jen když uhádnete hádanku.”
Taehyung kývl.
,,Skrýva se pod maskou, a s city se trápí, zná ho už léta, avšak on ho nepoznal a mohla ho prozradit jedna věta. Poradil mu zkratku z jeho jména, avšak on jej stále nepoznal. A tak on své skrytí za dobré znova uznal. On totiž nemá titul ani dům, ale má srdce co princi dal, už dávno. Dávno, ten den co mu princ růži daroval.”
Taehyung poslouchal napjatě, nejspíš by hádanku neuhodl, kdyby Jungkook nezmínil růži.
Chytil Jungkooka za ruku.
,,V životě jsem daroval růži jen jednomu člověku.”
Tae vzal do rukou Jungkookovu masku, sundal mu ji.
,,Jungkookie, proč jsi to neřekl hned?”
Princ sevřel Jungkooka v náručí.
,,Měl jsem strach. Strach, že mě odmítneš a zapomeneš na mě, tak jak jsi to udělal na posledních pět let.”
,,Věř mi, myslel jsem na tebe každý den. Ale otec mě donutil na tebe zapomenout. Odmítal fakt... Že bych tě mohl milovat.”
Jungkookovi tváře znova zrudly.
,,Podívej se na mě.”
řekl tiše princ.
Jungkook k němu vzhlédl.
A byl překvapen polibkem.
Taehyung jejich rty spojil v jedno.
,,Prosím už mě nikdy neopouštěj můj princi.”
,,Slibuji, že tě nikdy neopustím Kookie.”
Propletli své prsty a znova se políbili.

A jako každá pohádka, končí tahle dobře. Princ vzal si prostého kluka a žili spolu šťastně až do smrti.

The End

Jak jsem říkala, dnes pohádka končí pusou a ne sexem. 😁

👬