Oneshot, one kill [BTS]

Spiderkook and Taenom 《Vkook》Part 2.

,,Proč jsi tak smutný Taehyungu?”
,,Proč se ptáš Venome?”
,,Od té doby, co jsi se seznámil se spidermanem jsi smutný.”
,,Stejnak mi lezeš do hlavy. Nevím proč se ptáš.”
Venom se kvůli Taehyungovi trápil. Věděl, že to Taeho zasáhlo.
Jenže ani jeden z nich neznal důvod.
Taemu nepomáhalo se denně koukat na své oblíbené seriály a filmy. Hlavu měl plnou Jungkooka.
Navíc měl pocit viny, protože Ironman určitě nebyl nadšený když zjistil, že spidermanovi mise nevyšla.

,,Pane Kime moc se omlouvám. Nevěděl jsem, že bude až tak silný.”
začal se omlouvat Jungkook, když Namjoon vešel.
,,V klidu kluku. Nevěděl jsem, že je to symbiot. Kdybych to věděl nepošlu tě tam.”
Jungkook si povzdechl a víc se opřel do křesla co mělo nejspíš větší cenu, než on.
,,Namjoone, mám zprávu od Mina. Ví kde je teserakt!”
Do místnosti vtrhl muž celý udýchaný.
,,Cože?!”
,,Ví k-kde je teserakt. Jeden z kamenů.”
,,Tak jo J-hope hlavně se uklidni ať nám tu nezezelenáš. Jungkooku, Anibet tě odveze domů.”
Jungkook se snažil pobrat situaci.
Nečekal že ho domů bude odvážet blackwidow.

,,Um, proč mě nemohl odvést někdo no... S menším postavením?”
,,Nikoho jiného v našem toweru teď nemáme. Řešíme něco důležitého a nemůžeme riskovat, aby to někdo jiný slyšel.”
,,Slyšel jsem, že je to o teseraktu. Co to vůbec je?”
Anibet prudce zabrzdila.
,,Tak jo kluku. To co jsi slyšel je sakra tajný. A jestli to někde řekneš, tak budeš mít přůšvih. Nechceš přece Kima zklamat, ne?”
Jungkook s vykulenýma očima zakroutil hlavou v zápor.
,,Tak víš co máš dělat.”
Tak jejich konverzace skončila.
Po zbytek cesty Kook skenoval její tělo, aniž by si toho všímala. Chtěl vědět, jestli s ním tak sexy holka něco udělá.
Ale nic. Žádný zrychlený tep, žádné zpocené ruce ani rudé tváře.
Avšak když přemýšlel nad Taehyungem, stal se pravý opak. Proč jen Taehyung musí být v jeho hlavě.
Sám byl celkem smutný, že zrovna na něj musela být zaměřená mise.
Jenže náhle Kooka něco napadlo. Jestli je to stvoření v Taem z vesmíru, nemohlo by něco vědět o teseraktu?
Jungkookovi svitlo. Musel s Tahyungem ještě jednou mluvit. A moc dobře věděl, kdy na to bude čas.

Jungkook čekal až na další den. Měli školní projekt a museli si vybrat partnera do dvojice.
,,Takže, začneme od poslední lavice. Jungkooku, s kým budeš dělat na projektu? A prosím neříkej mi, že na něm budeš opět dělat sám.”
Jungkookovi se rozbušilo srdce. Nakonec se však zhluboka nadechl a usmál.
,,Ne pane profesore. Svůj projekt budu dělat s Taehyungem.”
Celá třída se podivila. Dokonce i samotný Tae. Tae už měl dávno vybraného partnera na projekt. Tomu se však omluvil a ze záhadného důvodu si šel opravdu posadit ke Kookovi.
Jungkookovy ruce se klepaly. Měl úplně zpocené dlaně.
,,Tak to vybal. Proč chceš abych s tebou dělal ten projekt?”
Tae tiše doufal, že to bylo kvůli tomu, aby mu mohl Tae dělat společnost. Ale věděl, že za tím bude daleko víc.
,,N-no Venom je z vesmíru že?”
Taehyung si povzdechl a kývl.
,,Vím, že bych se neměl plést do práce Avangers, ale bohužel jsem se do toho zapletl. Jde o jednu věc. Jmenuje se to teserakt.”
Taehyung zacpal Jungkookovi pusu.
,,Promiň to byl Venom. Říká že ví o co jde. Prý si o tom promluvíme. Ale ne teď. Přijď ke mě dnes v šest.”
Jungkook zčervenal. Svojí červeň však nemusel schovávat, jelikož zazvonilo.

,,Tak jo. Je to jen kvůli teseraktu. Uklidni se.”
Jungkook zíral do skříně. Nic mu nepřišlo vhodné. A tak se rozhodl zabrousit do bratrovy skříně. Hned tam našel slušnou košili. Zasmál se nad svou výhrou. Ale náhle uslyšel klapnutí dveří. Zděsil se a vyběhl z pokoje. A co uviděl? SeokJina a pana Kima jak se, ještě slušně řečeno, oblizují.
Jungkook si odkašlal.
Jin se rychle od Kima odtáhl. Jungkook čekal, že se Jin začne červenat a omlouvat se. Jenže místo toho se zamračil.
,,To je moje košile? Co jsem ti říkal o půjčování věcí?”
Jungkooka to naštvalo. Jestli on si tahá kluky do bytu, Kook přeci nebude pozadu.
,,Jdu na rande, takže kdyby jsi jednou dovolil, nechám si to, co mám na sobě.”
Jungkook popadl mobil a klíče. Nechal je tam udiveně stát a odešel.
,,Od kdy tvůj bratr s někým randí?”
,,To bych taky rád věděl.”

Jungkook seskákal shody. Běžel co nejrychleji uměl. Už tak měl celkem spoždění. Stále se koukal na hodinky. Párkrát do někoho vrazil. Už už se blížil k domu. Stihl si ještě upravit vlasy, než zazvonil.
Parkrát mu proběhlo hlavou, proč vlastně nikdo neřešil, že se jeho noha uzdravila tak rychle. Ale pak se jeho myšlenky odebraly hned zpátky k Taemu.
Který otevřel dveře. V krásně upnutých kalhotech a volném triku. Jungkook těžce polkl a zahleděl se mu do očí.
,,Co, ztratil jsi slova králíčku?”
Jungkook celý zrudl.
,,K-králíčku?”
,,Já se omlouvám! To ze mě mluví Venom! Nechtěl jsem ti tak říct!”
,,T-to je v pohodě.”
řekl zakoktaně a nervózně se zasmál.
,,No tak pojď dovnitř.”
Kook s Taem vyšli do jeho bytu.
Jungkook už to tam trochu znal.
,,Můžeš jít do pokoje já nejdřív musím vyřešit něco s Yeontanem. Ehm mojím psem.”
Jungkook kývl.
Tae přiběhl ke psovi.
,,Venome zvládneš být v něm?”
,,Jo, proč?”
,,Chci aby jsi ze mě vylezl a šel do něj.”
,,Cože? Takže ty si sním dnes chceš zašukat a já u toho nebudu?!”
,,Jo, teda ne! Jen chci aby jsme byli naprosto osamotě.”
,,To je super. Ani neuvidím jak tvůj zadek přijde o panictví.”
Taehyung si odkašlal.
,,No jo, už jdu.”
Venom přelezl z Taehyunga do Yeonatana.
Tae se hned přesunul do svého pokoje.
,,Tak, budeme mluvit o tom projektu?”
,,Chtěl jsem mluvit o tom teseraktu.”
,,Venom mi řekl, že o tom mluvit nebude. Neví o tom skoro nic. Jen že je jeden z kamenů nekonečna. Hádám, že mají nějakou magickou moc...”
Ač Jungkook chtěl vědět o co se jedná, Taeho kalhoty ho rozptylovaly na tolik, že na ně nemohl přestat zírat. Skenoval jeho nohy, jako by to bylo to nekchutnější jídlo na světě.
Tae si toho všiml a přestal mluvit. Skřížil své ruce na prsou a nadzvedl jedno obočí.
Jungkook však stále skenoval jeho dokonalé tělo.
,,Máš v plánu si mě prohlížet dlouho?”
Kook zatřepal hlavou a podíval se Taemu do očí.
,,J-já se omlouvám!”
,,Byl bych snad lepší bez nich?”
,,C-cože?”
,,Byl bych snad lepší bez těch kalhot.”
,,Jo, teda ne! Ty kalhoty ti sluší ale-”
Tae se zvedl a posadil se Jungkookovi na klín.
Kookovi se zatajil dech.
,,Co kdyby jsi to posoudil, zjistíš to, když je sundáš.”
Jungkook polkl, Tae se pomalu přibližoval k jeho obličeji.
Jungkook to nevydržel. Přisál se na Taehyungovi rty. Byly tak měkké a sladké. Už jen tohle ho dohánělo k šílenství.
Jejich činy se začaly vymykat z kontroly.
Jungkook jemně přejížděl po Taehyngových bocích. Lehce vyhrnoval jeho tričko. Na Taeho těle se objevila husí kůže.
Jeho tělo se rozpalovalo.
Myšlenky se oddalovaly a jediné co chtěl cítit byl chlapcův dotyk.
,,Kookie, prosím, pokračuj.”
Jungkook se bál zajít dál.
Ale Taeho slova ho donutila se posunout. Sundal Taeho triko a přisál se na jednu z jeho bradavek. Tae zaklonil hlavu a zavzdychal. Mezitím co Jungkook opečovával jeho hruď, Tae se pohybovat na jeho klíně a způsoboval tím Jungkookovi nemalý problém.
,,K-kookie neprodlužuj to, za chvilku má přijít táta.”
Jungkook vzal Taeho slova na vědomí.
Zvedl se i s Taem a opřel se o zeď. Sundal oboum kalhoty.
Dal si Taeho nohy kolem pasu.
Vzal svůj stopořený úd do rukou a nasměroval jej k Taeho vstupu.
,,Teď to zabolí.”
Varoval ho. Tae však nebral ohledy a hned se zhoupl naproti Jungkookově penisu. Jungkook začal do Taeho pomalu zasouvat svého kamaráda. Tae nahlas vzdychal. Ta bolest mu přinášela neuvěřitelnou slast. Jungkook věděl, že si to Tae užívá. A tak začal přirážet prudce a rychle. Tae opřený o zeď. Zpocený a vzdychající díky spidermanovi. Nádherný pohled.
Jelikož byl Tae citlivý, neměl až tak úžasnou výdrž. A už vůbec ne, když mu to dělal někdo, koho měl rád.
,,Víc!”
vykřikl nadrženě.
Vzal svůj penis do ruky a honil si v tempu Jungkookových přírazů.
,,Ah ano!”
Jungkook se trefil do jeho slabého místa.
,,Už!”

,,Ach jo Yeontane, oni se tam oblizujou a nechtěj abych u toho byl.”
Yeontan přišel k východovým dveřím.
,,Co, je tam snad někdo Tane?”
Dveře se rozletěly. Tan se vylekal a uskočil.
,,Tak tady jsi ty mimozemskej slize.”
Muž popadl zvíře.

Příběhy by se měly ukončovat v tom nejlepším.

Sorry no :D