Oneshot, one kill [BTS]

Lost 《Vkook》

Neví kde je. Ztracen v temnotě. Neslyší nic a kolem něj se uzavírají honosné zdi, popsané nadávkami.
,,Loser! Teplouš! Hnusnej feťák! Nula!”
Bijí ho. Bolí to. Poslední na co si vzpomíná je velká dávka drog z jehly přímo do žíly.
Dal mu je ten starej chlap, co už má život skoro za sebou.
Vžducky mu je dával on. I jeho první pytlíček byl od něj.
Měl totiž silnou bolest. Stejnou jako Kook. Zlomené srdce a žádnou rodinu. Bez přátel a bez důvodu žít.
,,Haló.”
zakřičí Kook do chodby co se před ním rozpínala.
Uvidí rudé oči a úsměv se zuby.
,,Ahoj zlato.”
Kook se rozběhne na druhou stranu ale stín ho chytí za nohu.
Jungkook ječí a snaží se mu uniknout.
Nejde to.
Stín ho zavře do světle bílé místnosti.
,,Pusť mě ven!”
,,Ne.”
odpoví suše hlas.
,,Držel jsi mě tu patnáct let. Patnáct let si mě nevypustil ven. Tak si to sám zkus.”
,,Kdo sakra jsi?!”
,,Jsem zranitelnost.”
Jungkook ztichl.
,,Jsem zranitelnost, která v tobě rostla. Byl jsi zranitelný jako dítě. Ale potom se něco stalo a jediné co jsi dokázal udělat za výraz byl ten s tím pokrčeným obočím.”
,,To je blbost!”
,,Není! Pokaždé když ti někdo ublížil vyrostl jsem, ale nikdy jsi ze mě neubral, aby mě nebylo tolik! To díky mě tu teď jsi! Na pokraji života. Už jsem to nevydržel. Zlomil jsi sám sebe.”
,,Ne, ne, ne...”
,,Kdyby jsi ukázal trochu bolesti, když jsi viděl Taehyunga umírat, možná by jsi žil. Tenkrát jsem vyrostl nejvíc.”
,,Nechápeš to, byl bych za slabocha.”
,,Normálně se lidi rozbrečí, když jim zemře nejlepší přítel.”
,,Nebyl to můj nejlepší přítel.”
,,Tak co? Životní láska? Tak proč jsi mu to sakra neřekl?”
,,Bál jsem se kurva! Měl jsem strach! To je ten důvod!”
Stín otevřel dveře a vstoupil.
,,Vidíš? Každý je zranitelný. Každý má z něčeho někdy strach.”
Jungkook zhroucen seděl na zemi, bylo to pro něj najednou těžké.
,,Udělal jsem v životě tolik chyb. Nikdy jsem jich nelitoval. Lituju toho až teď. Zdrogovaný a stracený ve své hlavě. Měl bych se stydět.”
,,Máme hodně času. Když si teď všechny ty chyby přiznáš bude to lepší.”
,,Bylo jich moc, nevzpomenu si na všechny.”
,,Tak si zkus vzpomenout na ty nejhorší.”
Chlapec zaváhal, ale nakonec si řekl, že přeci nic nemůže zkazit.
,,Když mi bylo asi osm, babička umírala v nemocnici. Chtěla, abych za ní přijel, ale nepřijel jsem, měl jsem totiž moc velký strach. Ani nevím z čeho.”
,,Měl jsi strach z toho, že tě to pozmamená.”
,,Vždycky to byl strach co mě změnil. Když mi bylo dvanáct, můj kamarád se mi přiznal, že je na kluky a já s ním omezil kontakt. Když mi bylo patnáct poznal jsem Taehyunga. Místo toho, abych se k němu choval jako k někomu koho miluji, říkal jsem mu brácho a kámo. Čtyři roky zpátky, když mi umřeli oba dva rodiče, nepřišel jsem na pohřeb. A když jsem viděl jak mi umírá láska, nejlepší přítel, neplakal jsem. Jen jsem stál, koukal jak se ho snaží oživit. Všude byla krev, j-já utekl jsem. V-věděl jsem, že to nepřežije. B-byl to jediné co mi tu zbylo. Dostal mě z drogové závislosti a když mě opustil, zase jsem je začal brát a to byla taky chyba.”
,,Jungkooku, každý dělá chyby. Myslím že je čas, aby jsi konečně ukázal, že jsi zranitelný.”
A Jungkook poslechl. Nemohl to dál vydržet. Rozplakal se. Slané slzy tekly po jeho tvářích. Tělo se mu chvělo.
Bylo mu hrozně a přitom tak úžasně.

,,Vrací se nám! Dělejte!”
Do těla chlapce přišel ještě jeden elektrický šok a čára na stroji už nebyla rovná.
,,Doktore on pláče.”
poznamenala jedna sestřička, jenž uviděla, že chlapci po tváři teče slza.
Doktor v tu chvíli neměl slov. Za celou kariéru se mu nestalo, že pacient co byl oživován plakal.
Doktor nevěděl, že Jungkook nesváděl jen válku se smrtí, ale i sám se sebou.
A možná to mu nakonec napomohlo přežít.

,,Pane Jeone musíte něco sníst.”
,,Ne díky, už vám říkám po několikáté, že nemám hlad.”
Usmál se na sestřičku a jídlo od sebe odsunul.
,,No nic. Když ne jídlo tak alespoň tohle.”
Sestra podala Jungkookovi dopis.
,,Od koho je?”
,,To vám říkat nesmím. Ale nebojte přijdete na to brzy.”
Vzala tác s jídlem a opustila místnost.
,,Omlouvám se ti za všechno. Vím jak to pro tebe muselo být těžké. Věř mi taky mě to zasáhlo, ale věřím, že to zvládneme. Mám tě rád Jungkookie, brzy se uvidíme.”
Jungkook přečetl dopis a divil se. Kdo by jen ten dopis mohl psát?
Nikdo z jeho rodiny to být nemohl.
Nebyli to snad jeden z jeho přátel, s kterými po Taeho smrti omezil kontakt?
Jin, Namjoon, Hobi, Jimin nebo snad Yoongi? Jistě o něj kluci museli mít strach. Jenže ani jeden přece nevěděl, kde Jungkook je.
Leda že by ho hledali po celém Soulu.

Po dvouch týdnech

Jungkook stále ležel v nemocnici. Jeho stav se zlepšoval, ač dost zhubnul. Snažil se přemluvit doktory, aby ho pustili domů, ale prý ještě není správný čas.
Taky si dost lámal hlavu s tím dopisem. Kdo to sakra mohl být?
Dva týdny po přečtení dopisu se nikdo neozval.
Avšak náhle někdo zaklepal na dveře.
,,Pane Jeone, máte návštěvu.”
oznámila mu sestřička.
Jungkook se posadil a prohrábl si vlasy.
,,Ahoj Jungkookie.”
Jungkook strnul.
,,T-Tae?”
Taehyung přišel k posteli, opřel své berle o zeď a podíval se na Jungkooka.
,,Jungkookie nebreč.”
zašeptal Tae a obejmul ho.
,,Promiň Tae, promiň z-za všechno co jsem ti udělal. B-byl jsem hroznej h-hlupák. N-nechtěl jsem si připustit to...Že tě miluju.”
Tae Jungkookovi pohlédl do očí.
,,Taky tě miluju.”
Utřel Jungkookovi slzu a políbil jej.
To Kooka patřičně zaskočilo.
Nemyslel si, že by na to měl Taehyung odvahu.
Jenže měl. A neměl ani strach z proplétaní jazyků.
Jungkook se snažil odpovídat, ale jeho kroky byly nejisté a nemotorné.
Taehyung naplno převzal velení. Chtěl aby si Jungkook jejich mokrý polibek naplno užil.
Věděl, že Jungkook není v těchhle věcech moc zkušený. Ač Jungkook vypadal drsně, byl vlastně úplně nevinný.
,,Prosím buď tiše králíčku.”
řekl Tae když se odtáhl.
Jungkook nechápal k čemu se Tae chystá. Jenže když se schoval pod peřinu a začal Jungkookovi stahovat tepláky, došlo mu to.
,,T-tae! Tady ne.”
řekl vyděšeně.
Avšak Tae neměl v plánu přestat.
Stáhl Jungkookovi spodní prádlo.
Chudák bezbraný Kookie celý rudý nevěděl jestli má Taehyunga zastavit.
Tae neměl v plánu zastavovat.
Nasál špičku Jungkookova penisu.
Jungkook se těžce nadechl a polkl.
Tae mu ke všemu mačkal stehno.
,,T-tae.”
Zavzdychal Kook, když si Tae vzal do pusy větší část. Rychle si zacpal svou pusu polštářem, aby utlumil další přicházející vzdychy.
Tae totiž Kooka nešetřil. Jakmile si zvykl na jeho velikost, nasadil rychlé tempo.
Kook měl co dělat, aby to udýchal.
Taeho práce s jazýčkem a zoubky, byla pro Jungkooka úžasnou slastí.
Občas přirazil své boky sám k Taeho puse, nemohl si pomoci.
,,Tae prosím!”
Zavzdychal do polštáře. Prsty na nohou se mu zkroutily.
Tae stále zrychloval a dováděl Kooka k šílenství.
Jeho vrchol se neúprosně blížil.
,,Ahh ano!”
Zaryl své nehty do látky a prohl se v zádech.
,,Tae!”
vyvrcholil do Taeho úst.
Taehyung vše bez problémů spolykal.
Jungkook vydýchával svůj orgasmus.
Taehyung pomohl Jungkookovi natáhnout zpět kalhoty a spodní prádlo.
V tu chvíli se Jungkook nemohl podívat do Taeho obličeje.
Jenže Tae ho stejně donutil.
,,Tak co, líbilo se ti to králíčku?”
,,A-ano.”
,,Tak to jsem rád, protože až se dostaneme z nemocnice zažiješ toho mnohem víc.”

No není to úplně smut, který by jste očekávali, že? XD

👬