LAUFEYSON

Dalších pár let

      Další dny a roky Lokiho života byly velmi podobné. Každé ráno se časně budil ve svém útočišti, útulném pokoji. Jeho pokoj měl listově zelené zdi, uprostřed se vyjímala zlatá postel s tmavě zelenými nebesy, na obrovském psacím stole byla velmi pečlivě vyskládána psací brka a grafitové tužky, kterými kreslil obrazy zdobící celý jeho pokoj. Pod oknem se vyjímala černá pohovka se zeleno černými polštářky a hned za dveřmi stála černá šatní skříň s obrovským zrcadlem. Nejraději začínal svůj den tím, že ještě v pyžamu (duhově zeleném triku, zlatou helmou s rohy a černými volnými kalhotami) si vybral ve velké černé knihovně jednu z knih v koženém zeleném obalu se zlatým názvem knihy a autora a jedním skokem byl zpět ve zlaté posteli se zelenými nebesy. Zachumlal se v hedvábné zelenočerné dece a ponořil se do příběhu. Po hodině čtení knihu zaklapl a pomalým šouravým krokem došel ke skříni, ze které vytáhl tričko a džíny se zlatým ručně vypracovaným páskem. Obul si pantofle a pomalu se vydal nekonečně dlouhými zdobenými chodbami k jídelně. Cestou míjel spoustu služebnictva, zaklepal na pokoj Sygin a spolu s ní se vydali vyzvednout ve svém pokoji Nafiho. Cestou Sygin nezavřela pusu, pořád vyprávěla, co se jí zdálo, co dělala včera večer, než usnula, dokonce debatovali o knížkách, co bylo příčinou toho a toho a proč se stalo tohle. Přišla řada i na bláznivou teorie  Konečně došli k Nafiho pokoji. Loki zaklepal, ale nečekal nic jiného než to, co se ozvalo zevnitř: "Hned budu", jako vždy Nafi ještě ležel v posteli a neohrabaně se vymotával s peřin, výjimkou nebyl občasný pád. Pokoušel si na sebe co nejrychleji natáhnout džíny, které si uvědoměle připravil již předchozí den, neboť věděl, že zase nebude stíhat. Konečně došli do jídelny, nasnídali se a zjistili, že dopoledne mají hodinu kouzlení s Frigg. Proto se hned po snídani, ke které měli čokoládové kuličky s mlékem (Sygin si samozřejmě dala dvojitou porci kuliček a málo mléka, neboť nutně potřebovala doplnit cukry), vydali do parku, kde již na ně čekala Frigg. Dnes se učili dokonalou iluzi, která spočívá především v proměně neobvyklých věcí ve věci naprosto normální pro Midgarďany, vykouzlené věci nemají vzbuzovat pozornost. Měli ásgardského králíka se světle-fialovou srstí, velikýma ušima a drobným zlatým čumáčkem. Jeho předností byl vysoký výskok. Iluzí z něj měli vykouzlit králíka Midgardského, který mohl být černý, bílý, hnědý nebo různě skvrnitý. Chvíli před tím, než hodiny odbily poledne, jim skončila hodina přeměňování. Společně se vydali do jídelny na oběd, ke kterému bylo pečené maso s omáčkou, brambory a zeleninový salát z čerstvé zeleniny. Po jídle se domluvili, že se pojedou vykoupat k nedalekému rybníku s úžasným vodopádem. Sbalili si potřebné věci a Loki všem osedlal koně. Po chvíli vyrazili na cestu, na místě bez váhání skočili do průzračné ale zároveň ledové vody a plavali směrem k vodopádu. Ten podplavali a dostali se do tajné jeskyně, která jim často poskytovala útočiště před Thorovou partou. V jeskyni byl šikovný výklenek, který jim sloužil jako polička k odkládání psacích potřeb a piknikových dek. Sygin vždy vzala z kuchyně nějaké lahodné jídlo na piknik u rybníka. Při pořádání pikniků Sygin vždy využila situace k řešení pro ni důležitých věcí, jako jsou filmy, seriály, knížky a zároveň měla důvod k nacpání se cukry a sladkostmi. Kolem třetí hodiny sbalili věci a vyrazili zpět k zámku. "Co kdybychom si dali závod? Kdo bude na nádvoří první a dvakrát se napije ze zámecké kašny, vyhrává." navrhl Nafi. Všichni se tryskem vydali k zámku, projížděli jim známým lesem, neustále se museli vyhýbat větvím a stromům, které jim stály v cestě a nehodlaly jim ustoupit ani o krok. Sygin si jedné větve nevšimla, narazila do ní a spadla jako hruška. Obratem se zvedla a pobídla svého koně, aby dohonila kluky. Dostihla však jen Nafiho. Loki byl již z lesa venku a hnal svého koně Fenriho po široké kamenné cestě k zámku. Dojel na nádvoří, dvakrát se napil z kašny, lehl si na okraj a dělal, že spí. Po chvíli dorazili na nádvoří i ostatní. Potichu seskočili z koní a se záměrem shodit Lokiho do vody se k němu tiše plížili. Loki však jejich záměr prohlédl, počkal, až budou co nejblíže, rychle uskočil, ale ostatní skončili v kašně. Co nejrychleji běžel do svého pokoje, zamkl se, neboť čekal odplatu. Sedl si ke svému psacímu stolu a na čistý papír začal kreslit. Uprostřed se mu pod rukama začal rýsovat jeho obličej, poté se začal z načrtnutého kruhu klubat obličej Nafiho a v poslední řadě i obličej Sygin, která měla na tváři svůj obvyklý úsměv. Za nimi byl modrými barvami namalován rybník s vysokým vodopádem, ze kterého skutečně stékala voda a čeřila hladinu rybníka svými tenoučkými prstíky a skrýval jejich velké tajemství. Na stékající vodě se mihotal lehce viditelný visací zámek. Kolem rybníka rostl hustý stromový porost a v jedné koruně stromu byl schovaný klíč k zámku. Když obraz dokončil, šel na večeři. Potichu odemkl pokoj a nejistým krokem se blížil k jídelně. Všichni již seděli u stolu a večeřeli. S úlevou si sedl mezi Sygin a Nafiho, v tom okamžiku mu z každé strany přistál na obličeji talíř se šlehačkou. Ne, že by Loki odplatu nečekal, bylo jasné, že ho nemine, ale proč zrovna u večeře. Po tom, co si umyl obličej, pozval své kamarády, aby přišli k němu do pokoje, že jim chce něco ukázat. Byl to obraz, který kreslil celé odpoledne, jeho kamarádi byli nadšení a vroucně ho objali. Poté si povídali. Ztratili pojem o čase, jako by se ocitli v jiné dimenzi. V dimenzi, kde jsou jen oni, oživlé myšlenky, nápady, slova, věty a sousloví, která vyslovili. V tom si všimli, že je skoro devět hodin. Nafi a Sygin se vydali do svých pokojů. Loki se umyl, lehl do postele a znovu otevřel knihu, kterou rozečetl ráno. Dočetl ji kolem půlnoci. Usínal s pocitem, že bude moci napínavý příběh rozebrat hned ráno se svými přáteli a že mu Sygin pomůže pochopit otevřený konec, protože už ji četla. Byl si jist, že ho přátelé zahrnou spoustou teorií a názorů na celou knihu.

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat sophiatw2495 a addie_the_speedster. Vy víte proč.