Mezi námi

Druhá kapitola

Před třemi měsíci

„O nic fakt nejde. Vždyť máš za sebou praxi" vzhlédla na mě Lea od klientky sedící mezi námi. Za Leonou jsem do práce chodila kdykoliv jsem měla aspoň trochu volného času. Nechtěla jsem z toho úplně vypadnout a navíc mě vůně rtěnek a mýdla na štětce vždycky příjemně vracela do dětství. Moje babička mívala vlastní salón na hlavní ulici našeho města. Byl to vyhlášený podnik a o pátcích se tam scházely snad všechny dámy původně na přebarvení šedin a vytrhání obočí, postupem času se tyto pátky staly společenskou událostí. Jakmile se člověk chtěl něco dozvědět, stačilo zajít do salónu, kde jste se dozvěděli i to, co jste nechtěli. Babička Anna mě nechávala sedávat za recepcí, kde jsem mohla důležitě čmárat na papíry a vítat zákaznice. Pod zadkem jsem vždycky měla nastrkaný štos módních časopisů, aby mě bylo vůbec vidět.

„No tak ty to teda nějak shazuješ! Jak to že o nic nejde? Neznám větší stars současnosti než jsou tito kluci" teatrálně jsem rozhodila pažemi, až jsem málem uhodila slečnu, která mezi námi předstírala svůj absolutní nezájem o naši debatu zíráním si do prázdných dlaní v klíně. Možná, že to trochu přeháním, Madonna ani Christina Agilera to není. Ale řekněme, že pro určitou bublinu společnosti, která se začíná pořádně celosvětově rozrůstat, nikdo víc než je tato skupina není. Jako k – pop avengeres.

„Pravda, že slavní jsou. Tady na to tvoje přehrávání ale neskočím. To jsou to pro tebe takové hvězdy, že by si odmítla příležitost? Nevěděla jsem, že jsi jejich fanoušek" překvapeně na mě zamrkala kamarádka.

„Ne tak docela, ale slyšela jsem o nich" přiznala jsem se. Musím to osvětlit. To, že vím, co jsou zač členové korejské skupiny, je díky právě takové jedné bublině, ve které už nějakou dobu jsem. Jsem nevyléčitelný romantik a romány jsou má slabost. Jendou už mi ale nestačili romantické komedie a silou internetu jsem se dostala ke k- dramatům. A to je aspoň formát pro mě..

„Pořád jsi tak zamilovaná do korejských seriálů?" poznala na mě Lea na co zrovna myslím a násadou štětce mě dloubla do žeber.

„Kdybys to někdy zkusila, tak bys tomu rozuměla. Asiati to prostě dělají trochu jinak a jejich styl romantiky je nejblíž ze všeho k mojemu vkusu... To jak člověk patnáct dílů čeká na to, aby si hlavní postavy dali pusu. To je prostě romantika hodna Jane Austenové" pokrčila jsem rameny a zasmála se svojemu troufalému přirovnáni. Chuderka Jane sebou musela otočit v hrobě.

„Každopádně..." zvážnila Lea. „Kdybych si nebyla jistá, že na to máš, tak ti o tom vůbec neříkám. Je to důležitá zakázka. Normálně si tady ti idolové vozí svoje stylistky. Vyskytl se ale nějaký problém. Nevím, jestli onemocněla nebo co, ale zbytek týmu se skupinou přiletí za tři hodiny a večer jsou v živém vysílání. A manager jim foukat vlasy nebude, víš co"

S Leonou jsme se seznámili na fashion weeku před dvěma lety. Od té doby se toho hodně změnilo a já seriózní zakázku nedostala věky. Jako studentka univerzity si nemůžu dovolit jezdit mezi státy za zákazníky. Kdysi býval můj velký sen mít přesně takový salonék jako má Lea. S koženými křesílky a jogurtovými stěnami. Měl by okna do ulice a na fasádě nápis z růžových led světýlek.

„Věř mi Beo. Věř sama sobě!" usmála se na mě Lea a tím mě vytáhla z mých představ, kdy jsem si uvědomovala, že můj sen vypadal víc jako bordel než salón. Potřepala jsem hlavou, abych se zbavila vidiny semišových záclon a sedla si na křesílko u vedlejšího zrcadla.

„Jsi si tím jistá, že chceš mě?" opřela jsem lokty o měkké polstrování a zahleděla se Lei do tváře. Je si jistá. Nehledě na to co jí řeknu se už dávno rozhodla a věděla, stejně jako já, že přemluvit mě je už jen maličkost.