Status /Marcus&Martinus/

19

Tenhle měsíc byl zvláštní. Už od začátku jsem, jistým způsobem postrádal city. Marcus seděl na gauči a koukal na film.

No já seděl za počítačem a snažil se napsat řeč co by měla smysl. Prohlížel jsem si písmenka a přišlo mi,že je neznám.

Své oči jsem už poněkolikáté přemístil na Maca. Zdál se mi smutný a to už od začátku týdne. Šlo vidět, že film nevnímá. Usilovně nad něčím přemýšlel.

Dostávalo mě to do rozpaků, pač co když přemýšlí nad tím, jak mě znova opustí. Najde si někoho, kdo mu bude lásku projevovat mnohem více, než-li já. Tenhle fakt mi svíral srdce a představa mě ničíla a tak jsem se neubránil.

,,Děje se něco?" Mac se na mě obrátil,, Mám namysli mezi námi. Je něco špatně?" optal jsem se nejistě. No však, než vůbec stihl něco říct radči jsem odešel.

Opřel jsem se o dveře ložnice a zhluboka dýchal.

,,Martinusi na to samé se tě chci zeptat už týden" zněl zoufale,, Najednou jsi bezcitny. Nevěnuješ mi pozornost."povzdechl si,,O-občas mi přijde, že si ani nevšimneš, že jsem v bytě s tebou"

Má pravdu to já to dělám. Já mu ublížuju. Já se chovám jako by nebyl. V očích mě štipali slzy a nějaké si už i našli cestu ven. No i přesto jsem otevřel dveře.

Své oči jsem upřel do těch jeho. Byly plné zoufalství. Prosili o vysvětlení toho co se děje a já jim to nedokázal říct.

,,Já nevím" vydechl jsem,,Nic necítím"rozbrečel jsem se ještě víc.

Marcus udělal něco co jsem nečekal. Bylo to v tento moment to nejlepší co mohl. Pochopil jak to myslím. Obejmul mě co nejvíc uměl a řekl něco tak hezkého.

,,Všechno spolu vrátíme do normálu"