Pohled Luka
Hemmings, neblbni. Jen shoda, nic víc. A nebo ti Ashton o tý jeho rodině kecal. Ohnul jsem se zpět pro klíče, strčil je do zámku a otočil jimi.
"Tak jdi,"pobídl jsem brunetku, která stála vedle mě. Přikývla, vešla a zula se. Zkopnul jsem z nohou boty. Rozhlédl jsem se kolem. Já ho zabiju! Říkal jsem mu, ať to tu trochu uklidí, a ono to tu furt vypadá jak v mrdníku.
"Prosím, toho bordelu si nevšímej. Jdi rovně, tam je obývák," usmál jsem se na ní a snažil jsem skrývat nervozitu zároveň s naštvaností.
"Dobře,"odpověděla mi rozešla se chodbou dál.
Všude v obýváku se povalovaly plechovky od piva, coca coly a energiťáků. Okolo gauče se válely tři krabice od pizz, tudíž jsem usoudil, že Ash měl dost velkej hlad. Popelník na stole cigárama jen přetejkal. Bože, už nikdy ho tu den nenechám samotnýho. Co den. Dvanáct hodin.
"Ashtone! Ihned pojď jsem a vysvětli mi, co jsi tu udělal za bordel!,"křikl jsem směrem ke schodišti. Catherine se nad mým řevem přikrčila a asi trochu zarazila. Ashton musí bejt její otec. Ale říkal mi, že jeho manželka a dcera měly autonehodu. Asi ho pořádně vyzpovídám.
Pohled Catherine
"Už jdu, pořád!,"zakřičel někdo zeshora. Luke mi zatím udělal místo na gauči, kde se válela jedna z krabic.
"Posaď se," usmál se na mě, a pak už se věnoval jen vrzání schodů. Po nich totiž dolů scházel muž. Měl kudrnaté vlasy, a dost dlouhé. Aby mu nelezly do očí, raději měl na hlavě šátek. Košili měl rozepnutou, a jeany na kolenou roztrhané. Jakmile mě uviděl, ztuhl, vykulil oči a díval se na mě, s nohou nataženou na předposlední schod.
"Kdo to je?,"zeptal se.
"Catherine,"odpověděl Luke a nervně si kousal ret.
"Příjmení?" nespouštěl ze mě svoje hluboké oči. Luke se hlasitě nadechl.
"Irwinová." odpověděl pak.
"Řekni mi že.."
"Ashi, kurva, je to tvoje dcera. A očividně autonehodu neměla, jak jsi mi tvrdil, hm?,"zamračil se a založil si ruce na hrudi.
"Proč jsi ji sem kurva přivedl?!,"celkem naštvaně se na Luka podíval. Blonďák nevěděl, co říct, tak jsem se do rozhovoru vmísila já.
"Našla jsem tě sama, tati? Ale mrzí mě, že touhle cestou."
"Co tu chceš?!,"podíval se zpátky na mě.
"Vypadla jsem z tý cvokárny jen proto, abych tě našla. Abych viděla, jakej hajzl je můj otec." Jiskřily mi oči vzrušením. Nikdy bych k rodičům tak sprostá nebyla. Ale on můj rodič nebyl. On byl naprostej pitomec.
"Jak to se mnou mluvíš?! ,"rychle sešel schody a hnal se ke mě.
"Je milé vidět, jak se chováš ke svojí rodině." Těmito slovy jsem ho dostala. Metr ode mne se zastavil, s rukou napřaženou, že mi chtěl dát pěknou facku. Jeho výraz se absolutně změnil. Viděla jsem, jak se mu leskly oči.
"Cath.. Ash měl a má velký problémy s nervama. No a taky s dluhama. Jinak by stále tvrdnul v cele, možná na psychiatrii. Ale já si ho vzal k sobě a dávám na něj pozor. Snažím se ho změnit a až teď z něj vychovat normálního člověka," podíval se na mě Luke a přistoupil k Ashovi.
"Nechtěl jsem tvou maminku zabít. Věř mi. A já jí nezabil. Vtrhli k nám mý.. no, zrovna kámoši to nebyli. Buď chtěli zabít tebe, nebo maminku. A než jsem stačil něco říct, postřelili jí. Do hlavy. Byla blíž, než ty. Proto jsem tě odvezl do děcáku. Abys neměla tak podělanej život, jako ho mám já." Celou tu dobu se mi díval do očí.
"A proč tě teda zatkli?"
"Protože to všechno kluci hodili na mě. Samozřejmě. Nemohl jsem vypovídat. Nemohl jsem nic. Strašně mě mrzí, že jsem ti zkazil život, Catherine," vydechl a sklopil hlavu. Nějak jsem věděla, že mi říká pravdu. Vrhla jsem se mu kolem krku a pevně ho objala.
ČTEŠ
Don't leave me.. (CZ)
Fanfiction"Milý deníčku.. Již dva měsíce hledám a nic. Vánoce se blíží. A já pořád tvrdnu v tom podělaným dětským domově. Annabelle mi slíbila, že se na mě přijede nějaká rodina podívat, a nic. Slíbila mi, že se odsud dostanu. Ale já jí nevěřím. Říká mi to po...
