Všechno se to ve mně mísilo. Zloba, smutek, radost. Neveděla jsem, co mám dělat. Tak jsem ho prostě jen objímala. Nevěděla jsem, jestli mi říká pravdu, nebo mi lže. Ale že by lhal do očí svému dítěti? To se mi nějak nezdá.
"Proč jsi za mnou nikdy nepřijel?"zašeptala jsem v našem objetí.
"Měl jsem k tobě přísný zákaz. Promiň, Cath.. strašně mě to všechno mrzí. Ani nevíš jak moc.. Prostě jsem znovu nechtěl skončit ve vězení, znovu. Je to tam strašný. Už mi z toho skoro i hrabalo. Nemohl jsem tam znovu." Řekl tiše.
"Chceš mi snad říct, že když nás teď někdo uvidí spolu, tak nás může oba zavřít?" Zeptala jsem se.
"To nevím. Mě asi ano, a tebe? By buď odvezli do děcáku, nebo asi taky. Sice nejsi plnoletá, ale trestně odpovědná už ano,"lehce přikývl.
"Nerad se vám míchám do rozhovoru, ale něco mě napadlo." Prolomil to šeptání mezi námi Luke. "Nebudete spolu nikam chodit. Jedině se mnou. Cath, tebe tu zná hodně lidí?" pokračoval. Zavrtěla jsem hlavou.
"Naopak. Školu jsme v děcáku měli, jen poslední dobou jsem hledala Ashe.. ale svým způsobem neznám nikoho, kdo by nás mohl ohrozit."
"Tak to je super. Ale v Sydney bych nezůstával. Raději bych jel někam na vesnici, nebo nejlépe do ciziny," usmál se Luke.
"Nemůžu za hranice,"zamumlal Ash.
"Okay, tak pojedeme na vesnici, co na tom?"usmála jsem se. "Hlavně daleko odsud. Od toho, co je naší noční můrou. Vězení a dětský domov."
Bylo asi deset večer. Kluci mě poslali do pokoje, tedy hned po tom, co jsem se osprchovala. Zapla jsem si televizi, co byla na steně, a znuděně přepínala programy. Blonďatá, drobná žena zrovna oznamovala dnešní zprávy.
"Dnes v odpoledních až večerních hodinách se z dětského domova nedaleko Sydney ztratila 16. -letá Catherine Irwinová. Spekuluje se i o jejím otcovi, Ashtonovi Fletcheru Irwinovi. Pokud byste o ní něco věděli, volejte na.." Panebože. Jsem pryč chvilku, chviličku, a už mě hledá policie, to je špatný. Během minuty se ke mě do pokoje vřítil Luke.
"Změna plánu!,"řekl udýchaně. Zřejmě vybíhal schody po čtyech. Podívala jsem se na něj a vypla televizi.
"Dneska, nebo spíš zítra, ve dvě ráno odlítáme. Do Ameriky na Floridu. Ashovi jsem už zařídil falešnej pas a občanku. Ty je snad máš, ne?"
"No, snad ano." Otevřela jsem batoh a vyndala peněženku. Všechno tam bylo..
"V noci tě přijdu vzbudit, teď už jdi spát, ano?" Přikývla jsem, zhasla a lehla si.
O půl druhé jsme jeli na letiště, Letenky jsme měli rezervované, takže s tím nebyl žádný problém. Během chvíle nám odbavili kufry i tašky. A kupodivu jsme prolezli i přes ochranku - sice se jim Ashovy, nyní již Lloydovy, dokumenty nezdály, ale prošel.
V letadle jsem seděla vedle Ashe. Je zvláštní hledat neskutečně dlouho tátu, přičemž jste ho již před pár hodinami našli a teď s ním podnikáte tohle. Nutno zmínit, že vám jsou poldové v patách. Snad bude na Floridě větší klid. Podívala jsem se ven do tmy. Rozjížděli jsme se po ranveji, až jsme vzlétli. Sledovala jsem rozsvícenou Sydney. Goodbye, Australia.
ČTEŠ
Don't leave me.. (CZ)
Fanfic"Milý deníčku.. Již dva měsíce hledám a nic. Vánoce se blíží. A já pořád tvrdnu v tom podělaným dětským domově. Annabelle mi slíbila, že se na mě přijede nějaká rodina podívat, a nic. Slíbila mi, že se odsud dostanu. Ale já jí nevěřím. Říká mi to po...
