28. 11. 1997
Milý Jamesi,
tenhle svět spěje k záhubě. Tolik zla, samoty a strachu jsem nezažila ani při prvním vzestupu Voldemorta z hlubin nejčernějšího podsvětí.
I když jsem každý den s tak skvělými lidmi (s Remem to vyšlo a já bydlím u nich společně s Nymf), kteří mi dodávají chuť žít, pořád se cítím tak hrozně špatně. Je mi fyzicky i psychicky zle. Vůbec nevím, co s tím dělat. Nejhorší je, že se musím nutit i k starání se o Jamieho. Miluji ho celým svým srdcem, ale pro mě samotnou je těžké se vůbec zvednout z postele každý den.
Nepomáhá mi ani nevědomost o mé nejsladší Jessince. Kde tak může být? Žije vůbec? Brr, tuhle větu jsem snad ani nemohla napsat. Kdyby nežila, cítila bych to. A taky bych umřela s ní. Je těžké se nevydat pryč a začít ji hledat po celé Anglii. Ale já jí i Harrymu věřím, oni nás zachrání.
Teď jednu hezčí věc na konec. Nymf čeká s Remem malé vlkodlačátko! Jsem na ně tak pyšná. Zvládají to mnohem lépe než já a jsem za to tak ráda. Cítím v kostech, že to malé bude nějaký nezbedný čiperný kluk.
To je pro dnešek vše, posílám pusu na dobrou noc.
S láskou,
Alyssa
ČTEŠ
S láskou, Alyssa | HP ✔
Fanfiction,,Chybíš mi, Jamesi Fleamonte Pottere." ,,Tvůj syn je ti tak neuvěřitelně podobný. Obličej i vlasy má po tobě, avšak oči má po té dívce, která tě nikdy neměla ráda a využívala tě." ,,Tolikrát jsem si chtěla vzít život a jít za tebou do nebe, ale zů...
