Liam
Byli jsme se Zaynem na jedné z mála večeří na které jsme chodili téměř pravidelně.
Jako pokaždé jsme se dobře bavili a taky protože se nám nechtělo domu zůstali jsme venku.
Byli jsme na louce kde jsme si dlouho jen tak povídali než jsme šli dál, chtěli jsme už domu protože nám byla zima a tak jsme šli.
Po cestě jsme měli hřbitov na který mě Zayn donutil jít protože mi chtěl něco ukázat a když jsme tam vešli tak někam zmizel a nemohl jsem ho najít. Hledal jsem ho po celém hřbitově a pak jsem ho našel asi až po dvaceti minutách na jediném místě kde bylo čistě vidět nebe, hlavně na hvězdy které zcela nádherně zářili.
Zayn stál se zakloněnou hlavou aby viděl nahoru aby viděl nahoru. Přišlo mi jakoby se Zayn třpytil a přišel mi jako stín. Vlastně jako kdyby z něj byl pro tuhle chvíli duch, ale to mohli dělat jen ty hvězdy. Vypadal sice hezky, ale nebyl to on.
Chvíli jsem jen stál opodál než jsem k němu došel abych ho mohl obejmout a taky abych ho mohl jakoby vrátit do reality.
Viděl jsem jak se mu zpátky vrací jeho přirozená snědá barva a taky mi přišlo, že už vypadá normálně jako předtím.
Bylo to hodně zvláštní a já to vážně nechápal a moje hlava to odmítá brát jakýmkoliv způsobem.
Nejspíš to pochopím, ale potřebuju na to nějaký ten čas.
Šli jsme potom už vážně domu a tam jsme si znovu podívali. O tom hřbitově však nepadlo ani slovo a upřímně mi to ani nevadí. Myslím, že bych to ještě víc nepobral.
Strávili jsme spolu celkově hezkou noc a události tohohle večera jsme nechali tam kde vznikly. Nechtěl jsem to řešit a upřímně jsme měli jiné problémy než tohle.
Několik dní potom bylo hodně zvláštních, ale byl jsem schopný to přejít. Měli jsme stejně i přes to všechno nádherný vztah a o to mi šlo takže jsem byl šťastný a Zayn taky.
****************************************************************
Realita
Tehdy jsem to skutečně nechápal protože mi to přišlo divné, ale dneska už jsem to konečně pochopil. Trvalo mi to, ale už vím co se tehdy dělo.
Nikdy jsem nevěřil, že si člověk dokáže určit místo na kterém umře a že si dokáže určit i roční období.
Tehdy na tom hřbitově se to Zaynovi povedlo, protože pár dní potom co jsme tam odtud odešli tak na tom místě Zayn spáchal sebevraždu.
Ten den se předávkoval léky na bolest.
Nevím co se mu tehdy honilo hlavou, ale prostě se to stalo a dodneška nevím ten pravý důvod.
Dnes to jsou už čtyři roky a pořád mi dělá problém se zbavit myšlenky, že je tady Zayn se mnou kdykoliv něco dělám nebo kdykoliv nad ním přemýšlím.
Cítím totiž jeho přítomnost a jsem si jistý tím, že mě jakoby chrání.
