Drahý deníku,
Dneska jsem ve škole potkala kluka,
Měl beanie a v ruce knihu.
Myslím, že je tady nový protože jsem ho předtím neviděla.
Neviděla jsem ty jeho zelené oči.
Mám ráda jeho vážnou tvář když si čte.
Nemůžu z něj spustit oči.Deníku,
Dneska jsem šla do zadních prostorů na školním pozemku.
Je to tady tiché a jsem obvykle sama.
Ale dnešek byl jiný.
Byl tam ten kluk.
Hrál na kytaru, hrál Wonderwall.
Jeho hlas je hluboký a nádherný.
Chci ho pozdravit, ale hrozně se toho bojím.Deníku,
Dneska jsem ho potkala v galerii.
Jsou to tři roky co jsem ho poprvé viděla, ale jeho oči si nikdy nenašli cestu k těm mým.
Je nefér, že ho pokaždé potkávám na místech kde je hodně lidí.
Je vážně tak těžké si mě všimnout?Deníku,
Dneska mám promoce.
On se stal na škole populárním a baví se s lidmi jako on.
Milovala jsem ho když ho nikdo neznal, ale jeho úsměv není mířený mě a nesměje se kvůli mě.
Odešla jsem do rohu a začala jsem potichu brečet když se mě jemně dotkla něčí dlaň.
Otočila jsem se a smál se na mě.
Nakonec si mě jeho oči našli.