Nejlepší přítel člověka?

Den Druhý

Caroline vstala z postele a šla se nasnídat. Nasypala si ovesné vločky a nalila kakao.
„Tak co jak ses vyspala?“ Zeptala se jí mamka.
„Ale jo, šlo to.“ Zalhala Caroline, nechtěla říct mamce o tom, že byla v noci venku s Chuckem.
„Chuck celou noc stékal, bylo to hrozné.“
„Já vím mami, slyšela jsem ho.“
„Caroline.“
„Ano.“
„Myslím si, že bys měla jít s Chuckem ven, škrábe na dveře a už od noci tady štěká.“
Caroline uvázala Chuckovi vodítko a šla ven. Chuck se zase někam rozběhl, běžel tak rychle, že za sebou táhnul Caroline.
„Chucku, co je z tebou.“
Chuck se nezastavil a běžel dál. Chuck běžel pořád rovně.
„Au, stůj Chucku.“
Chuck táhl Caroline za sebou, nemohla se vyháknout z vodítka a tak ji Chuck táhnul. Pak se vodítko přetrhlo, Caroline zůstala ležet na zemi a Chuck běžel dál. Když se Caroline podařilo v bolestech vstát. Chuck nebyl nikde vidět, nevěděla ani kudy už běžel a ani kde vůbec je, jak jen najde cestu zpět.

            O PÁR HODIN POZDĚJI
Caroline stále bloudila, začínala mít už hlad. Začalo se stmívat. Měla strach o Chucka, o rodiče, že si budou dělat starosti a tak, ale hlavně teď o sebe. Chodila dál když najednou uviděla v dálce světlo, rozběhla se za ním, běžela strašnou rychlostí, ani nevěděla, že umí tak dobře běhat. Najednou se začala řítit někam dolů, z nějaké stráně. Zakryla si hlavu, padala dost dlouho, až po chvíli ucítila tvrdý dopad, pak bolest a pak už nic.
                  
                      MEZITÍM
„Kde je proboha Caroline s Chuckem.“ Dělala si starosti maminka
„To nevím, už by tu dávno měla být.“
„Vždyť se už stmívá, co když se jí něco stalo.“
„V klidu, určitě je v pořádku, vrátí se neboj, do 20.00 bude doma.“

…………….………………………………………….
Caroline se probrala, bolelo ji celé tělo, koukal se nad sebe a uviděla prudkou stráň, ze které se zřítila. Vstala a pokusila se vyšplhat nahoru, ale nešlo jí to, strašně jí to klouzalo.
„Co si jen počnu.“ Pomyslela si v duchu. Asi po hodině se jí podařilo vylézt nahoru. Měla hlad, doslova umírala hlady, kdyby to věděla, tak by se pořádně najedla a napila.
Mířila za světlem, které viděla než spadla dolů. Došla k chatce, nebyla to jejich, což ji zklamalo, ale nebyla ani ta druhá, kterou včera viděla.
„Kolik těch chatek tu je proboha.“ Řekla si pro sebe, tentokrát nahlas.
Vešla dovnitř, nikdo tam nebyl byla tam tma, ale najednou uviděla jídlo. Vypadalo vcelku dobře. Caroline měla strašný hlad a bez ohledu na to jestli to bylo zkažený nebo ne, začala jíst. Jelikož tu nikdo nebyl, tak si ustlala postel a lehla si. Pak ji ale napadlo, že tam třeba někdo bydlí a, že by se mohl vrátit a, že ona bude mít problém kvůli tomu, že snědla jídlo. Byla tam zima a Caroline dostala strach a tak se nasoukala pod postel, i když tam byl prach.  Jelikož se setmělo, tak Caroline neviděla na zem, takže neviděla na ty věci co jsou pod postelí, pro jistotu je raději opatrně posunula, kdyby to bylo něco křehkého.
Stulila se do klubíčka a usnula.
Spala a už o ničem nevěděla.