Nejlepší přítel člověka?

Den Třetí

Caroline se probudila, v chatce bylo světlo, všimla si, že je vedle ní baterka, sebrala ji ze země a rozsvítila ji, aby viděla v jakém prachu se vyválela. Ale místo prachu viděla kosti, lidské kosti. Prudce vyskočila z pod postele, tak, že se praštila do hlavy. Rozhlédla se kolem sebe, všude byly kosti.
„Ach bože!“ Zaječela Caroline.
A vyběhla z chatky běžela úplně někam daleko od té chatky.  Běžela tak, že ani nemohla popadnout dech. Nevěděla jak dlouho běží, ale rozhodně hodinu to bylo určitě.
Najednou uslyšela štěkání, vypadalo to jako by šlo někde odsuď, rozhlížela se kolem sebe, ale nikde nic.
„Chucku, jsi tu někde?“ volala, ale nic, žádné štěkání, jakoby přestalo.
Asi se jí to zdálo. Najednou to uslyšela zase, lekla se a málem spadla do další propasti, bylo jich tu spousty. Prudce se otočila a před ní stál Chuck, rostomilý psík, který se jí díval do očí. Klekla si a obejmula ho, ale Chuck ji kousnul.
„Au, Chucku!“ Zařvala Caroline.
A odstoupila krok od něj. Chuck na ni položil tlapy a ona spadla ze stráně, přímo do hluboké propasti. Poté Chuck zavyl.

                       MEZITÍM
Rodiče Caroline brečeli doma, nemohli zavolat policii ani někoho, nebyl tam signál a všichni lidé jakoby se po nich slehla zem.
„Určitě se jí něco muselo stát, tak dlouho by nemohla být pryč.“
„Já vím, jestli se zítra nevrátí, půjdeme ji hledat.“

……………………………………………………….
Caroline otevřela oči, před ní stál Chuck, olízl ji obličej, pak ji lehce zakousl bundu a táhl ji náhoru. Vytáhnul ji ven, ona však nechápala proč ji tam prvně strčil, když jí teď vytáhl. Každopádně jí zachránil život a ona byla ráda, protože jinak by se ven nedostala a nejspíš by tam i zemřela hlady. Najednou pocítila hodně energie, nic ji nebolelo, přestože to byl tvrdý pád z výšky. Rozběhla se a Chuck za ní a běželi společně za rodiči.

No to kéž by, ale nic tak hezkého se nestalo.

Caroline se probrala z krásného snů. Byla pořád v propasti. Začala brečet.
Nevěděla co si jen počne a jak se odsuď dostane. Když se uklidnila, tak si setřela krev z hlavy a poté hned slzy z očí. Vstala a přemýšlela jak se má dostat pryč.
„Co se proboha stalo s Chuckem, nikdy takový nebyl, proč to jen dělá?.“ Ptala se nechápavě sama sebe.
Zkusila šplhat náhoru, kupodivu jí to šlo, trvalo čtvrt hodiny než vylezla na samý konec. Už tam mohla být, ale sníh se pod ní prolomil a ona spadla, ale tentokrát ne moc dobře.
„Jau.“ Povzdechla si a chytla si nohu, nemohla došlápnout. Teď už to vypadalo, že tu zůstane napořád.
Ani nevěděla jak daleko je od rodičů.
Měla už hlad, že se jí chtělo z toho zvracet. Ani energii neměla, jen si lehla na zem a čekala, jestli se náhodou nestane zázrak. Nepřála si zemřít takhle, a akort tak v mladém věku, bylo jí 13 let. Nebylo jí ještě ani 15, tak si přece nezaslouží takhle trpět. Stmívalo se a ona se uložila ke spánku, nebylo jednoduché si udělat pohodlí na tak tvrdé zemi, ale jelikož byla tak unavená, tak usnula hnedka, přála si, aby se vůbec dožila zítřka.

Rodiče si už také lehli do postele, ale na rozdíl od Caroline netrpěli zimou a hladem, ale trpěli smutkem a strachem. Zítra měli v plánu ji hledat, protože pochybovali, že by se během noci vratila domů. Byla noc a všichni spali, ale nikdo netušil co strašného se přihodí následující den.