Nejlepší přítel člověka?

Den Sedmý(poslední)

Všichni se probudili a šli se společně nasnídat.
„To je zajímavé jsme tady už týden a vůbec si nepamatuji co jsme celou dobu dělali.“ Divila se mamka. Ale nebyla jediná. Když Caroline dojedla a umyla po sobě nádobí, tak pohladila Chucka a poté pronesla:
„Mami, můžeme to tady s Chuckem prozkoumat?“
„Jistě, ale buďte opatrní.“
„Nebo víte co prozkoumáme to tu všichni.“ Přidal se táta.
„Caroline, jdi napřed, my pak přijdeme, nesmíme tam být ale moc dlouho, musíme ještě sbalit věci na cestu zpět.“
Caroline šla docela dlouho cestou, pak v dálce uviděla nějakou chatku.
Šla s Chuckem, který byl přivázán na vodítko, k chatce. Vypadala stejně jako jejich, akorát, že jejich nebyla.
„Chucku  čekej tady, já se podívám dovnitř, třeba to budou naši vzdálení sousedi.“
„Sedni a hlídej.“
Caroline odvážně vešla dovnitř.
„Haló, je tu někdo?“ nikdo se neozval. Dveře byly pootevřené a tak potichu zkusila vejít dovnitř. Byla tam tma a zima. Najednou uslyšela štěkání, rychle vyběhla ven a uviděla Chucka, Chuck seděl před kostí.
„Fuj Chucku, jdi od toho, kdoví jaký pes to měl před sebou.“
Chuck poslechl a šel od kosti, sedl si a čekal na Caroline až se vrátí z chatky.
„Chucku, myslím si, že by se ti tady líbilo, je tu plno kostí.“
Caroline vyšla z chatky a přivedla ho dovnitř.
„Hele, tady asi bydlí nějaký chovatel psů.“ Zasmála se. „Nechceš tady zůstat?“
„Ale to bys musel být slušný, každý správný pes umí po sobě zavřít dveře.“ Caroline se opět zasmála a zavřela za něj dveře.
Po chvíli vyšli oba ven.
„Velice zajímavá chatka, nezdá se ti.“
Caroline s Chuckem se vraceli domů, zase opět dlouhá cesta.
Když došli před jejich chatku, tak si Chuck sednul na zem do sněhu a vedle sebe si položil kosti, které si sebou donesl a spokojeně se do nich zakousnul. Mezitím Caroline vešla dovnitř.
„Mami, tati, pospěšte si, musím vám něco ukázat.“ Řekla Caroline a zlověstné se usmála.

Doufám, že se vám tento příběh líbil, jestli jo, tak budu ráda za komentář.