Nejlepší přítel člověka?

Den Pátý

Dveře se otevřeli a rodiče vyšli ven, mířili rovně, cestou, kterou šla Caroline, jako by to věděli. Ale nešli ní v dobrém úmyslu, ale v tom špatném.
Mezitím Caroline ležela ve sněhu a modlila se, i přestože věřící nebyla.

Rodiče po cestě narazili na Chucka, který byl na ně hodný, měli stejné duše a ovládal je stejný démon. Takže nemuseli spolu ani komunikovat, jako si četli myšlenky.
Všichni šli po Caroline, chtěli, aby patřila k nim.
Jenomže chudák Caroline noc nevěděla. Ta se jen marně snažila dostat ven. Kdyby jen věděla, že její rodiče s Chuckem jsou od ní asi kilometr a, že přesně ví kde se pohybuje a bez ohledu na to jak moc se před nimi bude snažit utéct.
Oni si ji najdou. Najednou Caroline uviděla kolem sebe větev, nechápala jak si jí mohla nevšimnout. Začala po ní šplhat držela pevně asi v zemi. Najednou Caroline ucítila v sobě naději. S chutí do života šplhala, ale když vyšplhala pochopila v čem je háček. Ta větev nedržela v zemí, když totiž vyšplhala podívala se přímo do démonických oči svého táty. Lekla se a prudce dopadla na tvrdou zem.
Pochopila, že se bolesti jen tak nezbaví, když ji přejde jedna, tak začne další. Její táta však natáhl ruku a vyhodil ji úplně do vzduchu a opět dopadla na tvrdou zem, ale tentokrát nebyla v propasti. Začala utíkat, ale marně rodiče si ji přitáhli pomocí myslí k sobě, jakoby ovládali telepatii a telekinezi dohromady.
Caroline rychle utíkala, vtom uviděla v dáli chatku, poznala, že to byla jejich, utíkala k ní, vtrhla do dveří, už se je chystala zavřít, ale pak ucítila nesnesitelnou bolest, byl to Chuck, zakousl jí. Prokousl jí kůži na ruce. Další bolest, Caroline stiskla zuby. Najednou dál Chuck tlapy na dveře a zavřel je. Rodiče se smáli a čekali před chatkou. Caroline nic nechápala, proč se smějou když jim utekla a proč Chuck dobrovolně zavírá dveře.
Ale pak jí to najednou došlo, byla v blbé chatce.
„Do háje.“ Pomyslela si.
Měla pár minut, být normálním člověkem. Co bude po tom. Caroline, ale nevěděla, že se něco takového může stát a tak reagovala stejně jako rodiče, když tam byli zavření. Když si přečetla papíry, tak je všechny roztrhala. Hodila ho do krbu, který přestával hořet. Čím dál víc slábl a tak tam naházela kosti a tím ho celý udusila. Pak si, ale všímla, že za krbem je chodba, vlezla dovnitř a najednou se oheň opět rozhořel. Caroline šla tmavou vlhkou chodbou, nevěděla kudy, ani kam vede. Přestože měla strach, tak šla dál. I když už byla noc.