Chladná Duše ✔️

10. Tohle Nikdo Nečekal

Celý den jsem byla u sebe v pokoji a snažila jsem se přesvědčit abych se začala chovat tak jak si Kuba přeje. To jako chce abych byla zase ta slabá holka která si všechno nechala líbit? Vždyť to ani nejde...

Bylo ráno dalšího dne a já se chystala do školy. Byl čtvrtek. Tím pádem chemie, matika a čeština s Lomcanem. Sama nevím jak se mám zachovat až se uvidíme. Nesmím mu na nic odpovídat.

Vyšla jsem z pokoje s tažkou na zádech směrem do kuchyně kde v tuhle hodinu jsou snad všichni z domu kromě těch který už nechodí do školy. Ty se tu většinou objevují po deváté hodině.

Vešla jsem a vzala si zase jablko. Otevřela šuplík a rychle si udělala chleba se šunkou. 

,,Udělala by jsi mi prosím taky?" zeptal se neutrální vlkodlak s kterým jsem se nikdy moc nebavila.

,,Dobře," asi jsem ho tou odpovědí překvapila. 

Vyběhla jsem už ve vlčí podobě směrem k naší škole. 

Bylo okolo třičtvrtě na osm a já už byla na dvoře. Bylo tu už několik lidí a Alfičkově skupině jsem se obloukem vyhla. 

Jelikož byla už škola otevřená tak jsem se rychle převlíkla a šla do třídy. První hodinu jsme měli biologii takže jsem se pro první hodinu od Lomcana klid.

<po biologii>

V hloubi duše jsem doufala že se mě Lomcan bude vyhýbat. Opak je pravdou.

Jako pokaždé jsem byla ve třídě jako první protože nemám potřebu se na chodbě čímkoliv zdržovat jako ostatní. Jako naschvál hned co jsem si sedla do lavice se ve dveří objevil Lomcan a hned si to namířil ke mě.

,,Dere?" oslovil mě.

,,Lomcane nemůžu ti nic vysvětlit. Jenom to nikomu neříkej a nech mě na pokoji, prostě si mě nevšímej," Sice nevím proč mě ta slova tak bolela ale muselo to tak být. Kdyby o tom nevěděl tak by jsme vpohodě mohli být kamarádi ale takhle ne.

<po práci>

Kupodivu si mě Lomcan vážně nevšímal. Co mě ale překvapilo bylo že když jsem vyšla z kavárny tak mi od něj přišla zpráva ať jdu do lesa kde se pokaždé loučíme. Malinko jsem nejistila ale stejně jsem tam měla namířeno.

Když jsem tam došla, nikdo tam nebyl. Povzdechla jsem si. Počkám dvě minuty a jdu domů. Řekla jsem si ale hned co jsem si to domyslela tak ze stromu seskočil... Lomcan?

,,Co jsi tam dělal? Um.. To je vlastně jedno. Co jsi chtěl?" promluvila jsem tentokrát první já.

,,Chtěl jsem si promluvit a pozoroval jestli vážně jdeš," pousmál se na mě a pak hodil takový úšklebek který nedokážu identifikovat. Vysmívá se mi? 

,,Chci už domů," Informovala jsem ho. Tím jsem myslela aby si pospíšil jelikož tu nechci stát do noci. Domů se mi nechce.

,,Neřekl jsem ti o mě všechno," to mě zaujalo.

,,Co tím myslíš?" zeptala jsem se když dlouho neodpovídal.

,,Už od prvního okamžiku kdy jsem tě spatříl, vím že jsi vlkodlak," řekl potichu.

,,Cože? Jakto?!" vyjekla jsem. 

,,Víš já jsem taky mystická bytost," To nene.

,,O žádném vlkodlakovy samotářovi jsem nikdy neslyšela! Je to přísně zakázané!" Zavrčela jsem na něj. Najednou se tak rychle ke mně dalo by se říct skoro že teleportnul a mě se zastavil dech.

,,Já neříkám že jsem vlkodlak," pošeptal mi do ucha. Je tak blízko mě. 

,,T-t-ty j-j-jsi-"

,,Ano, jsem, hlavní nepřítel vlkodlaků a už dost zkušený na to aby smečku vlkodlaků vyzabíjel," zašeptal a já sotva popadla dech. Nemohla jsem se proměnit na moji vlčici když jsem tak zaskočená.

O krok jsem ustoupila. ,,Svoji smečku ochráním," zavrčela jsem potichu. 

,,Dere já vám nechci ublížit!" vykřikl potichu až jsem nadskočila. Když si toho všiml tak mě chytil za ramena. ,,Dere nesmíš se mě bát... Já nedokážu to popsat ale strašně ses mi zalíbila a já ti nedokázal přikázat aby jsi dělala to co chci já - i když to umím i s vlkodlaky." 

,,J-j-j-já,"

,,Ne Dere, tentokrát mluvím já. Můžu ti klidně přikázat aby jsi mlčela ale nechci to dělat,"

,,Řekl jsi že mě nedokážeš ovládnout," pošeptala jsem.

,,Ne, ty jsi to nepochopila. Dokážu tě ovládnout ale moje pocity to nechtějí dovolit,"

,,Jaký pocity?"

,,Tyhle," přiblížil se ke mně a počkat co!? On mě POLÍBIL!