Chladná Duše ✔️

2. Nová Duše V Obzoru

Vzbudila jsem se velmi brzo. Je teprve půl šesté. Dobře, skvělí způsob jak se vypařit z domu bez povšimnutí a věcného pronásledování.

Oblíkla jsem se do černa - tak jako každý den a vyšla s jablkem v ruce ven z domu. Víte že jablko po ránu probudí lépe než cafe?

Vyšla jsem směrem k městu. Je to přibližně tři kilometry což u mě není problém.

Brzy jsem přišla k velké "oblíbené" budově. Koukla jsem na svůj mobil značky Samsung. Teprve třičtvrtě na šest. Vydechla jsem. Sedla jsem si na zíďku a čekala. Brzy se tu začali objevovat studenti menších ročníků kteří brali svoji docházku vážně.

V sedm přišel školník a otevřel školu. Mohla bych jít dovnitř, ke skříňkám nebo rovnou do třídy ale venku je tak krásně...

Sedm třicet.

Dvůr se začal plnit staršími teenegry. Jelikož jsem měřila stopadesát tak si mě často dobírali. Jen kdyby věděli že je můžu do vteřiny zabít.

,,Hej, Terenegrová!" zavolal na mě vůdce party odpadlíků kterého jsem z celého srdce nenáviděla.

,,Ano naše Alfičko?" ušklíbla jsem se.

,,Tady je místo naší party! Nemáš tady co dělat," novou přezdívku kterou dostal si asi nevšímal.

,,Co vím tak tady jsi nikdy neseděl," ušklíbla jsem se. ,,A vůbec, byla jsem tady první," nemám ho ráda. Pořád se povyšuje nad ostatními a já jsem snad jediná z této školy která si to nenechá líbit. ,,A pokud nechceš zase skončit na ošetřovně tak by jsi měl upalovat do třídy," nikdy nepochopil že jsem tak pětkrát silnější než on. Už sedmkrát skončil na ošetřovně. Já jednou když se na mě seběhla celá parta.

,,Nikam nejdu ale ty by jsi měla jít," zamračil se. Dobře. Jedním slovem - idiot.

,,Dobře takže na tebe musím pomalu. Ty teď mě necháš a nebudeš muset jít znova na ošetřovnu," slovo 'znova' jsem silně zdůraznila.

,,Nejsem žádný idiot!"

,,Ale chováš se tak," pokrčila jsem rameny. To už se po mě napřahoval pěstí. Rychle jsem uhýbla. ,,Vedle," zasmála jsem se. Napřáhl se znova. Rychle jsem vstala a vyhla se. ,,Víš že se holky nebijou?"

,,Problém je že ty nejsi holka!" zavrčel nazpět. Proč nejsem holka? Ne že bych ty jeho slova brala vážně ale je pravda že nejsem holka. Jsem vlčice. Akorát.. nesmím se prozradit.

V tu chvíli jsem ale přestala dávat pozor a on mi podsmekl nohy. Jelikož jsem stála na zíďce tak jsem první dorazila na tvrdé cihly a pak na asfalt. Když jsem dopadla uniklo mi tiché zavrčení. Tohle mu nedaruji!

Rychle jsem se otočila takže jsem ho podsmekla. Rychla jsem ho za límec aby mi nikam neunikl a zasadila jsem mu ránu do obličeje. Dávala bych další ale odtrhly mě silné ruce. Vzpouzela jsem se. Moje vlčice chtěla na povrch a vůbec bych se nedivila kdyby jsem teď měla žluté oči.

,,Pusť mě!" zařvala jsem. ,,Klid dračice," zasmál se hlas. Neznala jsem ho. Což bylo divné. Všechny jsem ze školy znala. Otočil mě od Alfičky a chytl mi ruce. ,,Klid," upřeně jsem se zadívala do jeho tmavě modrých očí. Ztrácela jsem se v nich. Usmál se.

,,Kráva debilní," uslyšela jsem jak začal nadávat obávaný kluk školy.

,,Pěkně jsi ho zbila ale aby jsi neměla problém," řekl kluk který mě držel. Vysmekla jsem se z jeho sevření.

,,Proč jsi mě odtrhl?" zavrčela jsem. On si to zasloužil. Nikdo si to nedovolí. Musela jsem zasáhnout.

,,Aby jsi neměla problém? A vsadím se že by jsi ho zabila což není nejlepší pro to aby jsi byla volná," divný slova od člověka. Viděl moje oči. Pokud věří v mýtické bytosti no tak mám problém. Nevypadal ale že se mě bojí.

,,Nebyl by první koho bych zabila," zasmála jsem se. On taky. Dobře bere to jako vtip. Ještě že tak.

,,Proboha! Co se tu stalo!?" uslyšela jsem "milí" hlas naší profesorky na němčinu, paní Vejvodová. Padesátiletá babka která říká že nás má ráda a že pro naši rozdělenou skupinu bojovala.

,,Ona mě zbila!" řekl histerickým hlasem Alfička a ukázal na mě. Opíral se o zíďku a utíral si nos od krve.

,,Madam Terenegrová!" zamračila se na mě.

,,Paní profesorko! To byla obrana! On mě bouchl!" bránila jsem se. Takhle to je vždycky.

,,Oba dva do ředitelny!" dobře. Nikdy mi žádný učitel nevěří protože si myslí že jsem nějaká gamsterka která nerespektuje pravidla. Koukla jsem na kluka který mě odtrhl od nádherného souboje.

,,Jdu," informuji ho. On se usměje.

,,Jsem Loncam," představí se.

,,Já Dere," bylo poslední co jsem s ním ten den prohodila. Jsem si ale jen myslela.