Ráno jsem vstala plná energie. Vyčistila zuby a dala si rychlou sprchu. Připravila do školy a napsala Lomcanovi že jdu do dřív. Jen pokud by chtěl se mnou trávit víc času.
Vyšla jsem z domu a zamířila jsem si to už ve vlčí podobě do školy. Byla jsem tam mezi prvníma.
Sedla jsem si na zíďku a koukla na mobil. Bylo sedm dva. Projížděla jsem si galerii.
,,Tady nemáš co dělat," Ach jo. Koukla jsem se na Alfičku s jeho partou.
,,Mě už to ale nebaví," zavrčím.
,,Taky mě to nebaví! Vypal odsuď!" Vykřikl.
,,Nevypadá to tak," řekl Lomcan který se najednou objevil vedle něho. Ušklíbla jsem se. Alfička se lekl ale hned zase hodil naštvanou tvář.
,,Ty se do toho nepleť!" zavrčel. Lomcan se zasmál.
,,Radši si běž sednou támhle mezi ty odpadky a Dere už nech na pokoji. Nezapomeň ale přijít na vyučování," zasmál se. Alfička zavrčel a odešel. Sedl si mezi odpadky a jeho kunpáni ho nechápavě pozorovali. Nakonec se vydali za ním.
,,Dobré ráno má dámo," zasmála se když se ještě k tomu uklonil.
,,Takže teď spolu chodíme?" zeptám se.
,,Pokud chceš," usmál se a přisedl si ke mně. Pouze jsem kývla. Sice se ho už tolik nebojím ale pořád to je divné. Upír a vlkodlak?
Najednou mě obejmul. Začervenala jsem se.
<...>
,,Už by jsme mohli jít do školy," usmál se Lomcan. Koukla jsem na hodiny. Půl osmý.
,,Tak brzo?" zeptám se.
,,Ano, cítím že začínáš chladnout a nechci aby jsi nešla do školy kvůli nemoci, které jsem mohl zabránit. Nechci pak riskovat chození do domu plný vlkodlaků," usměje se.
,,Přece jsi neporazitelný," dobírám si a seskočím ze zíďky.
,,To jsem neřekl," zasměje se. ,,Řekl jsem jen že jsem hodně silný,"
,,Aha, tak můj svalouši leze po tobě pavouk," Pouze se zasměje. Neleze ale chci vědět jestli mu vadí. Zdá se že ne.
,,Vím že kecáš ale po tobě leze jeden malý," Usměje se. Vyjeknu.
,,Kde! Sundej ho!" vykřiknu na něj. Pár lidí se na nás otočí ale jinak si hledí svého.
,,Ne, dělám si srandu," Znova mě obejme.
,,To nebylo vtipné," zavrčím na něj.
,,Ty sis začala ale já se u toho zasmál," dloubla jsem ho loktem a rozešla se k mojí skřínce.
<Po škole>
,,Jdeš dnes do práce?" zeptal se mě Lomcan když jsme vyšli ze školy.
,,Ptáš se jako by jsi věděl že tam nejdu,"
,,Takže nejdeš, skvělé." usmál se. ,,Půjdeme ke mně." rozhodl. Sice jsem to neměla v plánu ale dobře. Pouze jsem kývla.
,,Kde bydlíš?" zeptala jsem se když jsme šli už nějakou dobu po městě.
,,Oficiálně bydlím dvěstě kilometrů na západ," udiveně jsem se na něj koukla.
,,A kam tedy jdeme?" to 'jdeme' jsem protáhla. Nechtělo se mi moc říkat že jsem dala vlčí slib že neopustím naše území. Takže vlastně k němu nemůžu. Sice máme obří území ale na západ ne. Tam maximálně sto kilometrů.
,,Do jednoho obchodu," usmál se když uviděl můj nechápavý pohled.
,,Co tam?" Připadala jsem si jako že vyslýchám. To mi to prostě nemůže říct najednou?
,,Koupit něco," Hrrrr.
,,A c-" položil mi prst na pusu.
,,Neřekl jsem to z nějakého důvodu." usmál se. ,,Počkáš tady prosím?" udělal na mě psí kukuč. Hrrrr. Zavrčela jsem ale kývla. Pokud mu to bude trvat dlouho, jdu domů.
Koukla jsem na obchoďák předemnou. Tady někde pracuje můj bratr. Uviděla jsem lavičku tak jsem si na ni šla sednout.
Otevřela jsem mobil a koukla na něj. Hned co jsem znova otevřela galerii tak na mě někdo promluvil.
,,Jdeme?" byl to Lomcan.
,,Toto bylo až takhle rychlé?" podivím se.
,,Nenechal bych tě čekat. Musel jsem se ale pro něco stavit. Pojď," vybídne mě a podá mi ruku. Přijmu ji a jdu s ním do lesa.
Tady jsem snad nikdy nebyla jelikož vždy obíhám město druhým směrem.
Lomcan najednou zastaví a otočí se na mě.
,,Důvěřuješ mi?" dost divná otázka momentálně.
,,Umm no asi ano," nakonec odpovím.
,,Zavři prosím oči a nemluv," zavřela jsem je. Pochvilce cítím jak mi zavazuje oči šátkem a bere mě za ruku.
,,Je tohle nutné? Nemám ráda kdy-" dá mi znova prst na pusu a umlčí mě krátkým Pššt. Um, dobře.
Pochvilce cítím jak mě bere do náruče. Nechám se. Tohle je hodně divné. Jako malé mi vyprávěli děsivé příběhy o upírech kteří si vyloženě vychutnávají na vlkodlačí krvy.
Slyšela jsem jak se Lomcan potichu uchechtl. Hej! Takže on mi čte celou dobu myšlenky? Musím si dávat pozor na to na co myslím.
Snažím se napínat všechny smysly na plno ale zdá se mi jako by jsme celou dobu stály na jednom místě s tím že já jsem byla v Lomcanově náručí.
ČTEŠ
Chladná Duše ✔️
Romans,,Kdo jsi!?" vyjekla jsem. Cítila jsem že moje vlčice chce na povrch. Tento muž není člověk. Prosím ať je to sen... ,,Dere," vydechl moje jméno. ,,Já... já ti to říct nemůžu," Silně jsem zavřela víčka. Prohrála jsem. Ani ne do vteřiny jsem se změni...
