Divoký vítr

Prolog

Ahoj všichni. Po velmi dlouhé době začínám s něčím novým. Popravdě, ani tato věc není úplně nová. Tuto krátkou povídku jsem psala hned po maturitě. Nevydala jsem jí, ani když už byla hotová velmi dlouho.

Po ty, kteří četli Zajatce. Tohle je něco diametrálně odlišného. Je to něco mezi pohádkou a úvahovou povídkou. Celý příběh se skládá z Prologu a čtyř krátkých kapitol. Doufám, že se u mého výplodu pobavíte a varuji: NEČEKEJTE NĚJAKOU AKČNÍ FANTASY, jedná se spíše o lehčí čtení. Myslím si, že v tomto zimním období to není na škodu. No tak snad se vám bude mé malé dílko líbit. Vydávat budu každé tři dny.

Upozornění č. 2: JE MOŽNÉ, ŽE NA TOTO DÍLKO NAVÁŽU. Uvažovala jsem o tom, že až dopíšu Zajatce (a pokud bych měla nějaký nápad) začala bych pracovat na pokračování tohoto dílka. BUDU RÁDA ZA JAKOUKOLI ZPĚTNOU VAZBU, JELIKOŽ TÍM MŮŽETE OVLIVNIT, ZDA UDĚLÁM POKRAČOVÁNÍ.

Pro dnešek končím. Užijte si prolog :)

Studený vítr se proháněl horami a společně s rudými listy přinášel i hlasitý řev, typický pro tyto končiny. Příroda kolem najednou utichla a jen ostražitě sledovala, co se bude dít dál. Zvířata zavětřila a vzhlédla k nebesům. Jejich bystré smysly je varovaly před něčím, co se velmi rychle blížilo. Nikdo však neutíkal. Kamzíci opět sklopili hlavy a dál se poklidně pásli, dokonce i draví práci se usadili a opět čekali na svou kořist.
O několik vteřin později se údolím prohnala obrovská stříbrná šmouha. Její okřídlený stín byl nezaměnitelný. Lesklé šupiny v náhodném pozorovateli vyvolávaly dojem, že se jedná o neprostupné brnění. Mohutné svalnaté tělo, které se s každým dalším záběrem blanitých křídel napínalo, symbolizovalo nespoutanost a sílu. Zahnuté drápy, ostřejší než nejlepší meče, se leskly na slunci a každému připomínaly, že jejich majitele není dobré rozčílit. Ocas, zakončený jedním mohutným trnem, se míhal ze strany na stranu a svým náklonem udával směr letu. Nejvýraznější však byla hlava s inteligentníma očima a tlamou plnou ostrých zubů.
Drak opět z plna hrdla zařval a radostně se řítil vpřed. Nástup zimy se blížil a on už se nemohl dočkat. Nastával jeho čas. Čas nespoutané radosti, studených vzdušných proudů, krutých mrazů a chumelenic. Ale to nebylo vše. Ostatní si ho k sobě zavolali. To přeci musí něco znamenat, ne? Napadlo Fraie a ta představa ho donutila k dalšímu zvýšení rychlosti. Jeho radostný řev se opět rozezněl po okolí. Tentokrát se mu však dostalo odpovědi. Shora se ozval další. Tento byl o něco hlubší a silnější. Autorita a síla v něm obsažená by zahnala na ústup každého nepřítele.
Frai vzhlédl a své bystré oči zaměřil na nově příchozího. Tím nebyl nikdo jiný než dračice s tělem v barvě zapadajícího slunce.
„Poleť se mnou, mladý Strážce,“ rozkázala Tersia a zamířila k nejvyššímu vrcholku, který se tyčil přímo před nimi. Až při bližším pohledu se dala rozeznat dokonale rovná plocha s obrovským kamenem uprostřed. Kolem něj se již shromáždilo dalších sedm draků. Každý z nich představoval jinou vlastnost nebo element. Dohromady pak tvořili to, čemu my dnes říkáme jsoucno, energie nebo dokonce Bůh. Vzájemně se doplňovali a jejich energie zajišťovala správné fungování světa. A nejen toho našeho.
„Už zbývá jen jeden,“ zašeptal Frai, když spolu se svou vychovatelkou přistával. Až nyní si uvědomil, jak je nervózní. Všichni ti draci tu byli kvůli němu. Dnes měl nadejít den, kdy i on získá svého společníka. A bylo jen na nich, zda mu to umožní. Jejich uznání bylo prvním krokem k tomu, aby se stal pravým a plnohodnotným Strážcem.
„Nebuď nervózní, dráče. On dorazí,“ ujišťovala ho Tersia a její hluboký a moudrý hlas se mu rozezněl v hlavě.
„Já vím, ale co když pro něho nebudu dost dobrý?“ řekl a s obavami se rozhlížel se kolem.
„Ale budeš,“ přerušila tok jeho myšlenek nově příchozí zelená dračice, která představovala energii přírody. Pozorovala je s rošťáckou jiskrou v očích. „Toto je již tvá druhá reinkarnace, s níž jsem měla tu čest se setkat. Jsi odvážný, nebojácný a divoký. V minulém životě jsi to byl ty, kdo nás všemu naučil, tak o sobě přestaň pochybovat,“ zavrčela Silia a varovně zafrkala.
„Děkuji Sil,“ zasmál se Frai v duchu. Asi by jí na to i něco odpověděl, ale z jejich rozhovoru je vyrušil hlasitý výkřik. Za ním následovaly další a mladý drak se trochu otřásl. Bylo to tady. Vzápětí i on sám vypjal hruď a zplna hrdla zařval. Dal tak najevo radost z příletu jejich vůdce.
Všechny oči se nyní obrátily k černé siluetě, která se vyhoupla zpoza jednoho z nedalekých horských hřbetů. V tu chvíli se všichni začali přesouvat na svá místa. I mladý Frai zaujal pozici vedle své vychovatelky, která do něj už netrpělivě drkla hlavou.
Mezitím, co se ostatní usazovali, černý drak přilétl blíž a právě přistával na kameni, který stál uprostřed kruhu. V ten samý okamžiku mu ze zad ladně seskočila štíhlá dívčí postava, která se propletla mezi ostatními Strážci a odběhla kamsi dozadu. Vůdce ještě chvíli pozoroval svou společnici, než pozornost obrátil ke svým bratrům a sestrám.