Divoký vítr

Epilog

Oči mu vzplály bílým světlem a rukáv od mikiny se mu trochu vykasal a odhalil tak několik šupin, které po celou dobu skrýval.

„C-co jsi zač?“ zeptal se vystrašeně chlapec a začal před ním ustupovat. Najednou však škobrtl a po zádech padal. Těsně nad zemí ho však zachytila neviditelná síla, která ho opět postavila na nohy.
„Neboj se, nechci ti ublížit. Mé jméno je Frai a jsem jeden z deseti draků, kteří dohlížejí na fungování světů. Udržujeme rovnováhu a staráme se o to, aby vše fungovalo tak, jak má,“ vysvětlil Strážce a smířlivě natáhl ruce před sebe.
„Nevěřím ti, co když mi chceš ublížit, co když je tohle jen další hloupý vtip,“ šeptal vystrašeně chlapec, který se obezřetně rozhlížel kolem sebe a hledal něco, co by vysvětlilo, že se neválí na zemi jako pytel brambor.
„Prosím, věř mi,“ zašeptal Frai. „Potřebuji k sobě někoho, kdo bude stejný jako já. Někoho kdo bude divoký a volný jako ty. Jsi snílek, kterého ostatní nechápou, ale já tě chápu,“ snažil se ho uklidnit.
„Nech mě na pokoji!“ vykřikl chlapec. Prudce se otočil a pelášil pryč. Frai chtěl běžet za ním, ale nemohl. Jako by mu nohy vypověděly službu.
„Nechápu to, co jsem udělal špatně?“ povzdechl si a sklopil hlavu k zemi. „Vždyť jsem se tolik snažil. Tak proč byl takový?“ ptal se sám sebe a stáhl svou energii zpět. „To jsem ho tak vyděsil? Ale vždyť jsem mu nic neudělal,“ kroutil hlavou drak a zvedl svůj pohled k obloze. Po chvíli už nemohl vydržet v klidu a začal se procházet. Sledoval okolní přírodu. Všechno mu najednou přišlo smutně šedé. Radost, kterou předtím prožíval tak intenzivně, nahradil o to silnější smutek. Ani si neuvědomil, že se odpoledne přehouplo ve večer. Za celou tu dobu se jen jedinkrát posadil a čerpal energii vesmíru. Díky tomu nemusel jíst ani pít.
Najednou zaslechl, že se něco děje. Zvedl hlavu a podíval se doprava. Chvíli zůstal nechápavě stát, než mu došlo, co se děje. Dům, který mu předtím ukazoval Petr, byl v plamenech. Kolem pobíhali lidé a marně se snažili oheň uhasit. Nedařilo se jim to. Spíš se zdálo, jako by oheň nabíral na intenzitě.
Frai se tam rozběhl co nejrychleji. Už z dálky slyšel někoho vykřikovat: „Pohněte sakra, ať se ten oheň nerozšíří na okolní domy!“
„Ne, počkejte!“ naříkala jedna žena.
„Na to teď není čas ženská! Chcete snad ohrozit celé město!“ křičel starší přísně vypadající muž, nejspíš velitel.
Naříkající ženy se ujal jeden z hasičů a odváděl ji stranou. Frai nevěděl proč, ale musel jít za nimi. Zdálo se mu, že je ta paní něčím důležitá.
„Vy to nechápete,“ plakala. „Je tam můj syn,“ zašeptala skoro neslyšně, ale k drakovým uším se ta slova donesla. Ještě zrychlil a během několika vteřin byl u ní.
„Petr? On tam je?“ vyhrkl udýchaně a rychle se podíval na stále se rozšiřující požár.
Žena se nezmohla na slovo a jen přikývla a z očí jí tekly slzy.
„To snad ne,“ vydechl drak a rychle přiběhl k hasičům.
„Brzděte mladý muži, tam nesmíte,“ varoval ho jeden z nich a zastoupil mu cestu.
„Ale vždyť je tam malý chlapec, copak se ho nesnažíte dostat ven?“ křičel na něj drak a v očích se mu varovně zalesklo.
„Ano, víme o tom, ale nemohou se k němu dostat,“ povzdechl si muž smutně.
„Tak to asi nedělají dost,“ zavrčel Frai a několika kroky se ocitl za ním. Ještě za běhu se začal soustředit. Pomocí své magie donutil plameny, aby mu uvolnily vchod. Nezvladatelný živel se poslušně stáhl a vpustil kouzelnou bytost dovnitř. Frai kolem sebe vytvořil vrstvu energie, která ho chránila před horkem i před plameny. Jediné, co nedokázal ovlivnit, byl kouř. Pocítil to prakticky ihned. Začalo se mu špatně dýchat. Rychle si dal přes ústa a nos rukáv a snažil se zorientovat, což nebylo nic lehkého, jelikož ho oči neskutečně štípaly.
„Petře!“ zavolal do chodby, která byla přímo před ním. Dál vedly schody do patra a dvou dalších místností.
„Tady!“ zaslechl Frai velmi slabý hlásek, který vycházel z jedné z dolních místností. Podle všeho asi obývací pokoj. Frai tam rychle vtrhl a ještě v běhu se stihl vyhnout kusu padajícího dřeva. Hned se snažil najít kluka, kterého předtím tak vylekal.
„Tady,“ ozvalo se znovu a o poznání tišeji.
Frai prudce trhl hlavou doleva a spatřil jeden spadlý hořící trám pokrytý doutnajícími troskami. Přímo za tím zahlédl Petrův vystrašený obličej.
Rychle k němu zamířil a dával pozor, aby do ničeho nenarazil. „Už jsem tady,“ volal na chlapce, který vypadal vyděšeně a velmi unaveně. Byl celý špinavý a po tváři mu tekla trocha krve, ale jinak to vypadalo, že mu nic není.
„Petře, teď mě poslouchej. Já musím pomocí magie přidržovat ten dům, aby na nás nespadl, a zároveň se pokusím odsunout to, co je před tebou. Ty mi teď věř a hned jak uvidíš otvor, kterým by ses protáhl, poběž ke mně, rozuměls mi?“
Chlapec jen kývl a drak se pustil do práce. Natáhl ruce před sebe a samým soustředěním se mračil. Za okamžik se hořící kusy dřeva začaly posouvat a Petr se připravil. Když přišla ta správná chvíle kdy Frai dostal plameny na chvilku pod kontrolu, Petr skočil. Rychle se k němu dostal a on mu jen ukázal, aby mu vyskočil na záda. Potom vyběhl na chodbu.
„Kudy teď?“ vyptával se drak.
„Zadní vchod,“ zasípal Petr.
Frai se rozhlédl a rozběhl se na opačnou stranu, než odkud prve přišel. Kousek před sebou uviděl dveře, které sice hořely, ale dokázal to dostat pod kontrolu. Několika pohyby rukou je uhasil a vyrazil. Potom rychle vyběhl ven a zastavil se až daleko od domu. Tam se i s Petrem svalil do trávy a prudce kašlal.
Použij svou energii, napověděl mu hlásek v hlavě a Frai se soustředil. Nejdřív musím pomoci jemu, řekl si a natáhl ruku směrem k chlapci. Ten se po chvíli přestal otřásat pod návaly dráždivého kašle a překvapeně se na draka podíval. Potom už jen ležel v trávě a snažil se rozdýchat ten děsivý zážitek.
„Frai?“ špitl Petr nakřáplým hlasem.
„Ano?“ zeptal se Strážce a otočil hlavu k dítěti.
„Já se ti moc omlouvám ani nevím, co se to tam stalo,“ šeptal hoch a sklopil oči k zemi.
„To nevadí, chyby se stávají. To já se omlouvám. Asi jsem to na tebe vybalil moc rychle,“ řekl drak.
„No, víš,“ koktal Petr a ostýchavě po něm pokukoval.
„Copak se děje?“ otočil se k němu drak.
„Moc rád bych se stal tvým jezdcem,“ usmál se chlapec, ale vzápětí zesmutněl. „Ale…,“
„Ale?“ nedokončil to drak a cítil se neuvěřitelně šťastně. Sice to ještě nebylo jisté, ale nyní věděl, že ho jeho jediný lidský přítel neodvrhl.
„Co moje rodina. Mám je rád a vím, že by mi to přáli, ale jednak by mi nevěřili a také by byli smutní,“ posteskl si.
Drak se nad tím zamyslel a dal mu za pravdu. Tohle nemohl udělat, ale něco mu říkalo, že ani nebude muset. Najednou přesně věděl, co má udělat. „Jsi si tím jistý Petře? Dalo by se zařídit, aby nikdo nebyl smutný, ale musel bys to doopravdy chtít,“ řekl Frai.
„Ano, přeji si to,“ kývl chlapec rozhodně hlavou a zadíval se drakovi do očí. Strážce v nich neviděl ani stín pochybností.
„Pak je tedy rozhodnuto,“ pronesl a pomyslel na to, že chce zpět svou podobu. Jeho lidské tělo se rozplynulo a místo něj se na louce objevil obrovský drak. Sklonil hlavu a jemně se dotkl čenichem Petrova čela. Oba na chvíli zahalila pronikavá záře a na okamžik je oslepila. Když světlo opadlo, stáli tam dva úplně stejní chlapci. Jeden z nich odběhl a ani se neohlédl.
„Co se to stalo?“ zeptal se Petr.
„To jsi byl ty. Takhle zůstane rovnováha zachována. Jak bychom si mohli říkat Strážci rovnováhy, kdybychom jí potom sami narušovali?“ zeptal se drak. „Připraven?“
„Jistě,“ zasmál se hošík. I on už cítil, jak je proud magie spojil dohromady. Přesně věděl, co má dělat. Během chvíle už svému novému společníkovi seděl na hřbetě. Frai se odrazil a vzlétl. Hnal se nadcházející nocí s větrem o závod. Byl šťastný. Měl to, po čem tolik toužil. Přítele, který ho dokázal přijmout. Oba cítili magii, která jejich osudy spojila v jedno a už je nikdy neměla odloučit.
Nakonec hvězdy oběma novým Strážcům naposledy popřály štěstí a oni v závanu větru zmizeli, až to vypadlo, jakoby tu nikdy nebyli.

~Konec~

A je tu konec. Tak co jste tomu říkali? Já vím, je to jiné, ale podle mě je toto dílko hlavně o zamyšlení.
Přiznám se. Poslala jsem ho do soutěže Žoldnéři fantazie, kde získalo krásných 0 bodů.
Zpětně jsem zkonstatovala, že se jedná spíš o úvahovou povídku než o dějem nabité fantasy, které dle mého názoru porotci asi čekali.
Ale to je jedno, nakonec jsem ráda, že jsem ji napsala tak jak je. 😁 No a teď k mé otázce. Líbilo by se vám něco v tomto stylu po Zajatcích? Respektive, mám ještě jeden nápad, ale ten si nechám pro sebe.

Tak se zatím mějte a držte mi palce. Pěkně jsem to ve škole pohnojila tak doufám, že to ještě nějak zachráním 🙇😭

Mějte se hezky,

Anika Nikita SaDiablo