Nemoc

Co uši neslyší

Scotty,
Jsi můj nejlepší kamarád. Dlouho. Vždycky jsem tě bral, jako svého bratra. Vzpomínám si, jak jsem se dozvěděl, že jsi byl pokousaný. Strávil jsem hodiny hledáním na internetu všech věcí o vlkodlacích. Je to směšné, že? Ale teď je všechno pryč. Navždy. Mám tě rád...

Pohled lékaře

„Jak je na tom?“ Zeptal jsem se sestry, která něco psala do karty s příjmením Stilinski.
„Je úplně mimo.“ Řekla ona, aniž by zvedla oči.
Nesouhlasila s tím, co jsme udělali, ale já cítil, že ten kluk je něčím zvláštní. Bohužel jsem hádal, že jsme tím akorát přilili olej do ohně. Zhorší se to. Věděl jsem to.
Vzal jsem od sestry jeho kartu a vešel do jeho pokoje. Ležel na posteli, jeho oči byly pootevřené a dívaly se na strop.
„Stilesi? Je čas na tvoje léky.“ Řekl jsem a vytáhl injekční stříkačku.
Nepohnul se. Nemrkl. Nic neřekl. Tohle se nám u pacientů, co prošli trepenací stávalo velmi často. Pokud ji teda vůbec přežili. Zkontroloval jsem jeho tep. Byl naživu.
„Stilesi? Viděl jsem už hodně lidí, jako ty. Bude to pro tebe jenom horší, pokud nezačneš spolupracovat.“
Nic. Žádná reakce. Jeho oči se dívaly do prázdna. Podíval jsem se na zeď vedle něj. Tak zoufale se snažil bojovat.
Vstal jsem. Nemělo to cenu. „Zase se vrátím, Stilesi.“
Tiše jsem zavřel dveře a začal přemýšlet nad tím, jak jej vrátit do reality. Rozhodl jsem se, že udělám cokoliv. Cokoliv proto, abych ho slyšel křičet...

Stiles

Scotty,
bolí to. Tak moc to bolí. Chtějí mě zabít. Já to vím. Chtějí. Stejně jako to udělali s mámou. Teď už ji chápu. Chápu, proč ve mně viděla zlo. Nechci skončit jako ona. Nechci umřít. Ne..

Scotty,
proč už za mnou nejdeš? Nejspíš bych ti nebyl schopný odpovědět, ale ty víš, že tě mám rád. Nechci být sám. Už ne.

Drahý Scotty,
ani nevíš, jak rád bych tě zase jednou objal. Jak rád bych si s tebou sedl do Jeepu a bavil se s tebou o nadpřirozeném světě. Jak rád bych tě viděl smát se. Víš, nejsem ve stavu, kdy bych byl schopný tě vnímat... Teď už ne. Čekám na to. Čekám na vykoupení. Na smrt. Chci být mrtvý. To, co mi dělají.. Už ne. Vzdávám se. Vím, že ty bys to nevzdal. Nebo možná ano. Poslední dobou si nejsem moc jistý, kdo vlastně jsi. Kdo jsem já. Kdo jsme my. Už nerozumím ničemu. Chtěl bych se pohnout. Chtěl bych pořádně otevřít oči, vstát a zmizet odsud. Chtěl bych znovu slyšet Lydiu a Allison. Kiru, Maliu, Isaaca. Chtěl bych znovu vidět, jak hazíš s Isaacem o zeď ve vašem domě, jenom proto, že se mu líbí Allison. Chtěl bych slyšet Mellisu, jak vám hubuje. Dokonce i Dereka bych chtěl aspoň na chvilku vidět, jak se na mě dívá tím jeho vražedným pohledem. Chtěl bych obejmout tátu. Říct mu, že ho mám moc rád a že ho nikdy neopustím. Říct mu, že jsem v pořádku a že to všechno byl jen sen. Vím, že se trápí. Nedovol mu, aby se trápil...

Hádám, že brzo bude čas říct sbohem. Mám tě rád, Scotty...