Nemoc

Zamítnutí

„Nemyslím si.." Zavrtěl hlavou Peter.
„Ale mohlo by mu to zachránit život!" Vyhrkl jsem.
Povzdechl si a přešel po místnosti ze strany na stranu. Derek se na mě díval a nic neříkal. Jeho výraz byl naprosto nečitelný.
„V tomto případě, ho to spíš zabije." Vrtěl hlavou Peter. „Kousnutí mění člověka po fyzické stránce. Po psychické zůstane stejný."
„Ale tohle je věc i fyzické stránky!" Bránil jsem se.
Moc dobře jsem věděl, jak mi to Stiles popisoval, když.. Byl ještě schopný mluvit.. Když.. Ještě neztrácel sám sebe..
„Mohlo by to vyléčit jeho mozek, ne?" Zeptal jsem se.
„Spíš poškodit jeho orgány a zabít." Vrtěl hlavou Peter.
„Ty mu prostě nechceš dát naději na normální život." Řekl jsem vyčítavě se slzami v očích.
„Ne, Scotte. Tak to není.." Vrtěl hlavou Peter. „Nechal jsi mě nahlédnout do svých vzpomínek. Viděl jsem, v jakém je stavu. Nedokážeš prostě přijmout fakt, že jeho tělo by to neuneslo. Stiles, kterého jsi znal, je pryč. A nikdy se nevrátí, ani kdybys mu krásně daroval kousnutí alfy. Možná bys z něj udělal vlkodlaka.. Nejspíš by se, ale krátce na to pokusil o sebevraždu." Řekl a přišel ke mně tak blízko, že jsem nemohl uhnout pohledem od jeho očí.
„Ty jsi to prostě vzdal." Řekl jsem. „Vzal jsi to tak, že Stiles je mrtvý. Jenže on není. On ještě žije." Řekl jsem, otočil se a odcházel.
„Takže ho kousneš, jo?" Zavolal za mnou Peter.
Zastavil jsem se u dveří.
„Počkám si na ten okamžik, kdy mě přijdeš požádat o pomoc, až se ti pokusí rozervat hrdlo." Řekl s náznakem smíchu.
„Vždycky je naděje. A já doufám, že bude takový, jako dřív." Řekl jsem a odešel.
On to možná vzdal, ale já ne. Jestli je tu šance, že ho to vyléčí a bude takový, jako dřív, hodlám to udělat. I kdyby proti mě stál Peter a všichni lovci světa.