Neděle nebyla o nic víc zvláštní než sobota. Tyto dny byli pokaždé stejné. Nikdy se nedělo nic zajímavého ani záživného. Louise jako vždy když byl u Harryho jeho přítel přivezl přímo před školu v naleštěném, červeném Mustangu z roku 68. Niall nikdy nepochopil proč si Harry s jeho penězi nekoupí něco lepšího ale nikdy se ho nezeptal. I jemu se to auto líbilo. "Měj se!" naposledy se políbili a Louis už sledoval jak se Mustang vzdaluje. "Jak jste si to užili?" zeptal se Niall když seděl na schodech "Skvěle." zašeptal s úsměvem "Bylo šukání?" zasmál se "Kreténe! Vztahy nejsou jen o sexu." zakroutil hlavou s pobaveným úsměvem který se mu usadil na rtech, jen tak tam seděli a koukali se na nebe plné hvězd. "O čem vlastně jsou vztahy?" zeptal se Niall po chvíli "Cože?" podíval se Louis na jeho profil "O čem jsou vztahy?" zopakoval svou otázku pozorujíc stále nebe "Já..uhm...nevím..jako.." Louis byl bezradný, nevěděl jak má odpovědět "Co s Harrym děláte?" "No, když, třeba o prázdninách prostě jen tak, chodíme ven, nebo tak něco." pokrčil rameny, Niall se na něj nepodíval, stále sledoval nebe "Jaké to je milovat někoho a být milován?" "Nialle, stalo se něco?" zeptal se Louis zmatený jeho chování "Nech to plavat." zašeptal, vstal a zmizel v budově.
Na pondělí je jen jedna hrozná věc a to je ta že to je první den v pracovním týdnu. "Nesnáším toho kdo vymyslel pondělky..." zašeptal Louis vyčerpaně když si sednul na židli "Najdem ho a za palce přivážem na lana nad řekou." usmál se Niall "A budem na něj házet vajíčka." dokončil Louis a s Niallem si plácli. Když vešel učitel do třídy Niall si dal sluchátka do uší a pustil si American Authors.
"Pane Horane!" uslyšel výkřik. Pohotově zvednul hlavu a sundal si sluchátka z uší "Budete tak hodný a dával by jste pozor?" zeptal se učitel uštěpačně "Pane učiteli..." vydechl Niall "Buďte prosím tak laskav a příště mě nebuďte. Děkuji." usmál se na něj a znovu si položil hlavu na lavici.
"Víš co je nejlepší na tom mít všechno v řiti a být známým školním vtipálkem?" zeptal se Louis Nialla když s táci akorát šli k jednomu jídelnímu stolu "Ne co?" zeptal se Niall a ukosnul jablka "To že..." začal "Nás nešikanujou bezmozkový blbečci." usmál se a kývnul na druhou stranu jídelny kde se akorát pár kluků z fotbalového týmu snažilo nacpat Malika do koše "Jak ho tam chtějí narvat?" zeptal se Niall nechápavě "Vždyť říkám! Bezmozkový blbečci!" zasmál se, Niall jen zakroutil hlavou nad tím když ho odtáhli z jídelny a pustil se do jídla. Tedy, pokud se to dalo nazývat jídlo. Olejem nasáklé hranolky s burgrem, nazývá jídlem málokdo.
Pondělí se většinou podobají nedělím. Nic se neděje. Avšak toto pondělí bylo zcela jiné. Když Louis Tomlinson a Niall Horan došli do svého pokoje začal každý dělat to co potřebuje do školy, ale asi po půl hodině se rozrazili dveře a dovnitř vběhnul zadýchaný pakistánec "Co tu děláš?" zeptal se zmateně Niall když vzhlédnul od obrazovky notebooku "Jen se tu schovám." oznámil jim a vlezl si pod postel. Oba chvíli jen zaraženě koukali na postel Louise, nakonec jen pokrčili rameny a vrátili se ke svým činnostem. "Tady!" dveře opět rozrazli a do jejich pokoje tentokrát vrazil kapitán fotbalového týmu "Co tu chcete?" ozval se opět Niall "Ten pakistánec! Vběhnul do tohohle pokoje!" oznámil jim, Niall se zhluboka nadechnul odhodlaný Malika neprásknout "Nikdo sem nevběhnul, spletli jste si pokoj." usmál se na ně a postavil se. Stoupnul si těsně před Denise – kapitána týmu a kouknul se lehce nahoru jelikož je Denis o skoro hlavu větší. "Ale jo!" nenechal se "Vběhnul jsem viděl jsem to." obešel ho a kouknul pod postel Nialla "Opravdu nám chcete prohledat pokoj?" ozval se Louis od stolu "Louisi?" usmál se Niall "Taky máš pocit že na kanadský žertík máme další oběť?" stoupnul si k němu "Cože?" zvednul se Denis, i když je o hlavu větší než oni dva, co se týče kanadských žertíků snaží se aby si ho taky nepřidali na pomyslný seznam. Jejich vtípky nikdy nebyli zrovna milé a ani jemné, to ví každý. "Pokud nevypadneš dokud nenapočítám do tří. Jseš na seznamu." usmál se a začal na prstech odpočítávat. Nedošel však ani k dvojce a Denis už byl pryč."Můžeš vylézt." usmál se a opět si sednul na postel a dal si na kolena notebook "Děkuju..." šeptl a vylezl z pod postele "Jsem Zayn Malik." usmál se na oba "Nialler..." "Louis." odpověděli nepřítomně "Tak já už půjdu." pokrčil rameny, otevřel dveře a chtěl odejít "Hej Zayne!" zakřičel Louis ještě než je zavřel "Ano?" vrátil se "Na ty kanadský žertíky se nebpj, nebudeš vybranej. Oni jo." usmál se "Fakt?" zeptal se nevěřícně "Ale nikomu to neříkej..." doplnil s úsměvem Louis. "Co se s váma stalo?" zeptal se zmateně "V pekle to prý je nic moc a v nebi je to luxusní chill. Potřebujeme čas od času udělat nějakej dobrej skutek aby jsme si mohli jít po smrti chillovat do nebe. Ani nevíš kolik nevinných duší uniklo našim vtípkům!" usmál se Louis "Děkuju." zašeptal Zayn a zmizel za dveřmi "Je to příjemný pocit čas od času být milý." zamyslel se Niall "Ale jen občas!" připomněl mu Louis a opět se vrhnul na učení.
Celý tento týden byl, rozmazaný, ale tak jakože zvláštně rozmazaný. Louis stále vymýšlel plány na jejich největší vtípek roku i když na to má ještě dobrých devět měsíců zatímco Niall stále přemýšlel nad významem slova láska. Louis mu vypráví o tom jak s Harrym jeli pryč a že čas strávený s ním je to nejkrásnější co může být. Vypráví mu o všem co cítí když je s Harrym avšak Niall to stále nějak nechápe. Nejvíc však ale nechápe jak bez sebe dokážou být. Louis tomu říká zkouška. Niall tomu říká výdrž.
"Ahojte kluci." "Čus Maliku!" usmál se Louis "Ahoj Zayne." mávnul Niall, všichni tři přišli do třídy Zayn si jako obvykle sednul do předu a Niall s Louisem se usadili do zadní lavice. "Tak třído!" vešel do třídy ředitel "Příští středu tu máte vašeho nového učitele jako na koni!" usmál se "Proč až ve středu?" ozval se Louis "Jelikož to dřív nestíhá, je mi líto. Doufám že ve středu ráno se nebudete chovat tak jak máte ve zvyku. Ano mluvím na vás pane Tomlinsone a pane Horane." s touto větou odešel ze třídy "Prostě se jeden den nebudem chovat jak hovada." usmál se Louis na Nialla "Myslíš si že to výjde?" "Ne." zakroutil hlavou, oba se zasmáli a vstali jelikož do třídy přišla zeměpisářka.
"Nechceš si skočit na oběd do mekáče?" "Jo mohli by jsme, vezmem sebou i Malika!" usmál se Louis "Fajn. Dojdu pro něj!" dal mu do ruky klíčky od auto a rozeběhl se k jídelně. "Zayne?" přiběhl ke stolu kde chlapec akorát seděl "nechceš s náma do mekáče?" zeptal se s úsměvem "A mohl by s náma ještě někdo?" "jasně." pokrčil Niall rameny a oba se vydali z jídelny ven.
Když Niallovo hnědé SUV z roku 1998, které dostal od rodičů k narozeninám když se stěhoval na internát, zastavilo před McDonaldem se čtyřmi pasažéry začalo pršet, proto se všichni rozeběhli do vnitř "Takže ty jsi Malikova holka, pochopil jsem to správně že jo?" zeptal se Louis když čekali ve frontě "Jo.." usmála se a přivinula se k Zaynovi "Teresa studuje na jiný střední a bydlí tady." pokrčil rameny "Jasně...chápu..." pokrčil rameny a začal objednávat jídlo pro sebe.
nejsem s tímhle dílem vůbec ale vůbec zpokojena ._. :D
jsem unavená a přidávám to totál vyčerpaná :D
jinak tento díl je věnovaný úúúžasnééé Iww! <3
a abych vám vysvětlila tu Teresu která tam je opět :D
víte..kamarádka Zayna zbožňuje a abych byla upřímná představa toho jak jsem deset cm nad zemí a kámoška mě drží pod krkem s ďábelským úsměvem nen zrovna příjemná :D snad mě chápete :')))
VOTE
KOMENT
SHARE
vše potěší! :)
luff yu guyzz!:)
-Caroline
