Pansmione drabbles

44, Poliklinika

,,Ale notak, Pansy, už bys za tím psychologem měla konečně zajít," radila své dceři paní Parkinsonová.

,,Proč tam mám chodit?" ptala se netrpělivě mladá Zmijozelka. ,,Ale vždyť víš, nechci, abys byla stále v tak velkém stresu. Takže tam půjdeš a oni ti snad dají nějáké lektvary či pastilky," tlačila na ni dál starší žena, až nakonec dívka svolila.

Převlékla se a jakmile vyšla z domu, přemístila se kousek od polikliniky, na které měl zmiňovaný specialista být.

Když vstoupila do čekárny, byla prázdná. Odložila si kabát a neklidně se usadila na jednu židli.

,,Tak další," vykoukla ze dveří ordinace doktorka. Pansy si ani nevšimla cedule s nápisem, kde stálo, že to není psycholog, ale psycholožka.

,,Posaďte se," vybídla jí mile doktorka a Pansy si až teď uvědomila, že to je její stará tajná láska.

,,Hermiona Grangerová?" chtěla se ujistit Zmijozelka. ,,Pansy Parkinsonová. Co tě sem přivádí?" opáčila Nebelvírka.

,,Co ty tady děláš?" zeptala se namísto odpovědi černovláska. ,,Je to moje práce. Nejprve jsem chtěla jít na lékouzelnici, ale když jsem se dozvěděla, že už je i škola na psychologii, moc dlouho jsem neváhala a měla jsem jasno. A co ty?" vychrlila ze sebe Hermiona, jakoby na jejich setkání čekala.

,,Já pracuji na ministerstvu. Mamka mě sem poslala, ať mi prý někdo dá léky na zmenšení stresu, ale já si nemyslím, že bych to potřebovala," odtušila Zmijozelská princezna a důkladně si prohlédla ženu před sebou. Změnila se a to dost, ale ve všech ohledech k lepšímu a zdálo se, že stále není vdaná.

,,No, tak jako tak už jsi tady, takže si alespoň promluvíme," navrhla Mia a ženy se daly do nejprve ostýchavého, ale později už více otevřeného rozhovoru.

Nakonec to skočilo Pansyiným pozváním Nebelvírky na kávu.