Hromový měsíc popadl Skvrňáčka, kotě, které mu bylo nejblíž, za zátylek na jeho krku. ,,Nahoru," přikázal přes srst v jeho tlamě a pustil drobného zrzavo/černého kocourka na kmen stromu na okraji mýtiny. Kotě začalo šplhat směrem k větvím břízy. Vedle něj pomohla Mléčná tráva se šplháním Bučince a dívala se na ní nahoru, kmen se chvěl pod její váhou.
Jestliže psi najdou cestu do tábora, koťata budou v bezpečí.
Z rokle se ozvalo zavrčení a těžké kroky, doprovázeny začicháním. Psi by neměli býti schopni vidět je přes hlodašové keře a křoví, je také ale možné že by sem mohli projít roklí.
Hromový měsíc vyšplhal pár délek ocasu nahoru na strom a otočil se na zbytek jeho klanu. Světelný ocas pomáhal Růžovému oku na jasan na opačné straně mýtiny, učil napůl slepou kočku, jak používat tlapy ke šplhání.
Modrovouska se už dotýkala větví.
Skvrnitý mrak a Růže vycházeli z lečitelského doupěte, zkřivily obličeje hrůzou, když se otočili směrem k vysokému stromu. Zbylí z klanu šplhali z dosahu psům.
Kde je Fialka? Hromový měsíc jí pohledem hledal po mýtině. Ozvalo se zavrčení a nastal další šílený štěkot. Mohli je psi ucítit?
Hrstka kamenů dopadla na tři obrovské psi, kteří čekali na straně rokle. Byli to stejně ošklivý psi s hladkymi, široký, krátkosrstými obličeji a mohutnými čelisti, z kterých kapaly sliny, jak byli napjati na kočky. Odkud přišli? Nikdy tady neviděli psi.
Stručně si pomyslel že jsou připraveni bojovat, ale risknout to noc dobré nebylo - jsou v bezpečí, nechce aby se jeho klan zranil když bude beznadějně bojovat v táboře s nějakýma psama.
Ale byli všechny kočky v bezpečí? Někdo vyděšeně mňoukl a Hromovému zrychlilo srdce, uviděl Fialku, Sovího oka a Šnečí ulitu schované v prostředku tábora, poblíž válečnického doupěte, Jetel se znovu naklonila, aby jim pomohla. Jetel by měla svou zraněnou nohu držet vysoko. Psi byli skoro na spodku příkopu. Nevipadali, že by věděli o čtyřech kočkách u doupěte; jejich oči hleděli nehnutě přes mýtinu, pak se podívali na Světelného ocase a Modrovousku a Růžové oko.
Musím ochránit Fialku.
Když se psí tlapky dotkly spodku rokle, Hromový měsíc skočil směrem k nim a silně se odrazil zadníma tlapkama od větve stromů. S narázem dopadl na zem, ale nezastavil, jeho tlapy bušili o zem a on běžel přímo na psi.
Ó, Hvězdný klane, snad se mi to podaří.
Jen tak tak si všiml dlouhých ostrých zubů a čelistí, když běžel směrem k velkým psům. Když k nim běžela kočka vypadali překvapeně, jejich nejistota byla rázem pryč.
Najednou ho do nosu udeřil strašný smrad nečistoty - skoro jako pach Hromové stezky - když se blížil ke psům s nosem namířeným přímo k nim a když běžel, naproti jemu se schovávali čtyři kočky.
Musím odsud dostat Fialku dřív, než bude pozdě. Byl si jist, že jeho klan dokázal běžet velmi rychle, ale Jetel by spomalilo její zranění. Když byl už mezi stromy, na kraji mýtiny, myslel na Fialka a jejich koťátka. Oba, on i jeho družka to potřebovali přežít. Jejich koťata se musela bezpečně narodit a nechtěl aby byli bez otce.
Cítil horký dech psa. Teď to ale nebylo vrčení - byl to takový úporný a udýchaný dech. Byl příliš blízko. Podařilo se mu zbavit paniky, která s ním chvěla.
Nebyl čas na to, aby se otočil a utíkal a šplhal přímo na jasan. Místo toho uhnul ke kmeni na jedné ze stran. Pes by se tak rychle otočit neměl. Uspokojivě skočil přímo do stromu. Druhý pes, který to nedaleko sledoval, tam skočil taky, ozvalo se zavrčení a psovi čouhali pouze nohy.
Hromový měsíc skákal z větve na větev.
Větve byli čím dál tím níž, ale na tom nezáleželo - psi byli sice rychý a silní, ale byli strašní lezci. Zkusili se znovu odrazit zadníma nohama, dva psy skočili, začali zběsile štěkat, ale nedosáhli. Hromový měsíc ztěžka oddychoval a díval se jestli jsou Fialka a ostatní v bezpečí.
Jetel byla v polovině cesty na strom. Ale Fialka, Šnečí ulita a Soví oko byli ještě na zemi a starostlivě hleděli na zraněnou kočku a blížící ho se třetího psa.
Všem třem kočkám se ježila srst a ocasy se jim nafoukly, syčely a mňoukaly a ohrnovaly pysky ve vzteku. Oni je chtějí ulovit, jako my lovíme kořist, pomyslel si Hromový měsíc s návalem šoku z obav a hrůzy.
,,Fialko!" mňoukl Hromový měsíc. Skočil na konec větve a držel se drápy. Psi se pod ním náhle rozštěkali.
Rozběhl se a skočil na další strom. Kmen stromu se zakymácel a on ztratil rovnováhu. Vytrval a zahlédl Fialku, jak škrábe drápy rozzuřeného psa do obličeje, mířila na oči. Když na chvíli začal padat, zaječel, uviděl, jak Fialka se Šnečí ulitou lezou na nejbližší strom, Hromový nespatřil těžkost a neohrabanost, vůči jejímu kulatému břichu. Hned po nich začal na strom lézt Soví oko, tak tak se vyhnul cvakajících čelistí psa. Ozvalo se rozzuřené zavytí.
Hromový měsíc se rozhlédl po mýtině; už žádná kočka už n byla na zemi. Mohl jen doufat, že klan unikl bez zranění.
Skočil a listí se začalo vířit. Poté mu hlavu pokropil proud vody a se psi se rozutekli po táboře.
Déšť na zem padal v čím dál větších vodopádech. Hromový měsíc se pokoušel podívat skrz stromy na Fialku a zbytek jeho klanu, ale mohl vidět jen malé listy po kterých stékala dešťová voda. Postupně se začali stíny šířit po mýtině.
Po dlouhém čase, když mýtinu zalila tma a neustále pršelo, psi konečně opustili tábor a bylo slyšet jen vzdálené štěkání na kočky. Ty se dívali, jak jsou mokří a zabahnění a Hromový měsíc doufal že už se sem nevrátí.
Když už se přestalo ozývat i to nejvzdálenější štěkání, skočil do mýtiny.
,,Myslím, že teď jsme v bezpečí," prohlásil a jeho klan se k němu připojil, někteří statečně sezkákávali z větví a zbytek slézal po kmeni s opatrností. Hromový měsíc se starostlivě podíval kolem sebe: Ano, jsou tu všichni, od drobků, Skvrňáčka a Bučinky, až po Růžové oko, nejstaršího z klanu.
,,Díky Hvězdnému klanu, že žádná kočka nezemřela," řekla Mléčná tráva s doširoka otevřenýma očima.
,,Oni roztrousili naši kořist všude, nicméně," řekl Tis, pohrdavě tlapou posunul rejska. ,,Nemyslím si, že se tohle ještě dá jíst."Jetel opatrně položila svou tlapku na zem a zaryla do ní drápy. ,,Dobře, jestli se mi ta tlapka nezdraví, tak ji nebudu moci používat."
Hromový měsíc se otřel Fialce o bok a ona mu položila hlavu na rameno. ,,Jsme všichni v pořádku," řekla konejšivě. ,,Zvládli jsme to."
Na jak dlouho? Pomyslel si Hromový měsíc. Teď když psi ví, kde máme tábor?Přes noc pršelo, ale teď už svítilo slunce.
Normálně by kočky z Hromového klanu vylézaly z doupat a vystavovali své mokré kožíšky, na které pršelo čtvrt úplňku, sluníčku. Ale tohle ráno byla každá kočka zalezla pod stromem a poslouchala s ušima na špičkách, jestli se nevrací psi.
,,Nikdy jsem neviděl psy, jako tyhle." Listovi se při té vzpomínce zježila srst na ramenech. ,,Byli tak zlí."
,,Jejich čelisti se zdáli být velké tak, že by nás spolkly jako malinu!"
Mňoukl Modrovousek s vytřestěnýma očima.
,,Byl jsem statečný, nebo ne?" zeptal se Šnečí ulita. ,,Statečný jako Světelný ocas a Hromový měsíc, když zachraňovali Soví oko od dvounožců! Pomohl jsem Fialce a Sovímu oku chránit Jetel."
,,A proto jsem ti za to vděčná," odpověděla vřele Jetel. Podívala se na dlouhý škrábanec od psích drápů a otřásla se.
Hromový měsíc naznačil ocasem Fialce a Ocasovi, aby šli do jeho doupěte.
,,Nejsme tady v bezpečí," prohlásil tiše a Fialka souhlasně pokývala hlavou.
,,Teď ví kde žijeme, vrátí se," mňoukla.
,,Mohli bychom vyslat speciální hlídky, aby se po nich podívali," navrhl Světelný ocas. ,,Ale psi někdy cestují daleko se svými dvounožci. Nemůžou žít poblíž nás na vždy."
,,Měli bychom vyslat speciální hlídky." souhlasil Hromový. ,,Poněvadž by mohli zaútočit i na ostatní klany, tak samolibí nejsme." Podíval se na jeho klanovníky, kteří podřizovali v teplém slunečním svitu a z lesa se ozývali normální a klidné zvuky. ,,Nebezpečí nejsou jen psi. Venku je jich nepočetno." Přitom se díval na nádherný jiskřivý pohled jeho družka a symtatii v zelených očí jeho zástupce. Bylo spoustu nebezpečí v lese. Jak bude chránit jeho klan? Nebo jeho koťátka?
Jeho vlastní sourozenci, na které si stěží zpomněl, zabila dvounožčí příšera, spolu s jeho matkou, když byli mladí asi jako Bučinka a Skvrňáček.
,,V lese bylo vždy nebezpečno," řekla jemně Fialka. ,,Jednou tu byl Lomeňák nebo válka klanů nebo tuláci potulující se lesem. Jsme v bezpečí, když budeme opatrní a čilý."
,,Měli bychom je jít hledat," vyhlásil Hromový a Světelný tázavě nastražil uši.
,,Jít hledat psi?" zeptal se. ,,Máš snad myší mozek?"
Hromový měsíc podrážděně švihl ocasem. ,,Možná máš pravdu a psi žijí s dvounožci daleko odsud a my je nikdy znova neuvidíme," mňoukl. ,,Ale jestli to není pravda, najít jejich tábor. Jestli jsou tak blízko, přestěhujeme celý Hromový klan."
Světelný ocas zakroužil očima. ,,Přestěvat se pryč z rokle?"
,,Jestli jo, tak jo. Jestli tady poblíž loví psi, rokle není bezpečná."
,,Je Nebeský klan v bezpečí?" zeptala Fialka. ,,Nejsou odsud daleko. Měli bychom je varovat."
Světelný ocas se postavil. ,,My bychom měli varovat všechny klany. Potřebují vědět co pro ně může být nebezpečné. Vyšlu hlídky, aby to jim to řekli."
,,Dobrý nápad," souhlasil Hromový měsíc. ,,Vyšleme zprávy pro Větrný, Stínový a Říční klan. Ale já půjdu do Nebeského klanu sám." Pokrčil rameny a ucítil odstup. On a Nebeský měsíc budou zase spolu, ale tady cítil napětí. Cítil nemoc a zradu. ,,Já navštívíme svého otce."
ČTEŠ
Kočičí válečníci legendy klanů: Ozvěna Hromového měsíce
AdventureLegendy klanů se skládají ze tří příběhů: o Tečce, Borovicovém měsíci a Hromovém. Hromový měsíc byl první velitel Hromového klanu. Takže se přesuneme hóóódně daleko do minulosti. Tak přeji pěkné čtení😻.