Our Hopes /Sope Story/

Sun

 Jung Hoseok poslal(a) žádost. Příjmout / odmítnout

Jako každý den jsem procházel kolem skříněk do mé třídy. S nezájmem jsem sjel pohledem všechny moje spolužáky a střetl se s pohledem třídního sluníčka.

Hoseok. Pokaždé se usmívá, vypadá nadšeně a potřebuje se s někým bavit. Jo a taky mi rád narušuje osobní prostor. Jenže je tu takový malý háček.

Vždycky, když se setkají mé oči s těmi jeho, nahrne se mi krev do tváří a jsem nucen se otočit k oknu. Mám pocit, že z jeho krásného, oslnivého úsměvu brzy dostanu úpal. Jeho krásné červené vlasy mi prostě bijí do očí a já se na něj nemohu vynadívat.

Je úplný opak mě. Já jsem spíš tichý, introvertní typ, co má rád svůj klid. Mám blond vlasy a nosím hlavně tmavé oblečení. Nejsem typ člověka, co by chodil na párty a vlastně vůbec nemám rád moc lidí kolem mě.  

Sedl jsem si znuděně do lavice a odmítnul žádost. Ještě tohle mi zbývalo.

Po chvíli zazvonilo a vešla učitelka. Všichni si stoupli, až na mě. Učitelka nad tím jen protočila očima a pozdravila nás.

Všichni si zasedli do lavic a poslouchali pokyny učitelky a já se k nim přidal. Neberte to zle, učím se a nejsem žádný bad boy, ale jsem jen drzý teenager. 

-Time skip- 

Zabouchl jsem skříňku a měl namířeno do šaten.

Přezul jsem se a vydal se domů. Bohužel mě neminula myšlenka na Hoseoka. Já o vlku a vlk je tady... 

Partička kluků, společně s Hoseokem se smáli a povídali si. Jen jsem se sklopenou hlavou prošel kolem nich a doufal, že Namjoon nebude mít blbý kecy jako vždycky. Hah, naivo.

„Hej, Yoongi! Tak co, pořád se ti Hobi líbí?" S posměchem na mě zařval a já, se zatnutými pěstmi, jsem se otočil a podíval se na něj.

„Pořád tě to baví? Srát se do mě a mýho života?" Vyštěkl jsem na něj a on se jen otočil na partičku těch kluků za ním. „Ani nevíš jak!"  Kreténe.

„Polib mi prdel Joone."  S tím jsem se otočil a odkráčel si to domů. 

Hoseok 

Roztomilý blonďák procházel kolem a Namjoon si prostě nemohl odpustit jeho každodenní dávku řečí.

Jen jsem je pozoroval a když už jsem viděl jak se Yoongi drží zuby nehty, aby se po něm neohnal, chtěl jsem říct Joonovi ať už toho nechá.

„Polib mi prdel Joone."  řekl menší a odešel.  „Seš kretén Namjoone." Zamračil jsem se na svého kámoše a odfrkl si.

„Copak? Je to jen sranda." Uchechtl se a Jin nad tím zavrtěl hlavou. „Raději už půjdeme Name." Zavelel Jin a šel s Joonem domů.

„Asi to rozpustíme kluci, uvidíme se zítra." Usmál jsem se na Jungkooka a Jimina, kteří se drželi za ruce a Jimin celý červený kývl. „Jasně Hobi. Čau."

S tím jsem se už sám, jen se svými myšlenkami, vydal do toho prokletého domu, kde bydlím.