Alive

545 56 4
                                    

Dny plynuly jako voda a na rudovláskovi  se ta bolest v srdci podepisovala čím dál tím víc.

Všichni trpěli. Ať už to byli rodiče nebo přátelé.

Hoseok právě seděl u lůžka, držel svého přítele za ruku, tak jako pokaždé, a snažil se zaznamenat jakoukoliv změnu, stisknutí ruky, zkrátka cokoliv.

Nic se ale nedělo. Blonďák stále jen ležel a nebudil se.

Takhle to bylo pořád dokola. Za Hobim přišla Yoongiho maminka s tím, že by měl jít domů, prospat se, ale on to vždy odmítl a zůstal s ním.

Slíbili si, že se neopustí a on to nehodlal porušit.

Byl už večer a on s lehkým úsměvem sledoval svého přítele, jak poklidně leží. Nevěděl, že každý jeho dotek a slovo slyší. Ale doufal v to.

Občas se mu i zdálo, že starší pohnul s rukou, ale možná se mu to pouze zdálo. Nevěděl jak dlouho ještě bude muset čekat, ale byl trpělivý.

Lehce ho políbil na čelo a poté se více opřel do nemocničního křesla. Vydechl a pomalu zavřel oči. Doufal, že bude spát klidně, beze snů, protože ho posledních pár dní pronásledovaly noční můry.

„H-ho..Hobi?“

Our Hopes /Sope Story/Kde žijí příběhy. Začni objevovat