Our Hopes /Sope Story/

Hug

Yoongi

Už od rána mi nebylo dobře. Motala se mi hlava, ale já to zametl pod koberec a neřešil to.

„Měj se..“ zamával jsem na mámu, která už odjížděla z areálu školy.

Šel jsem se sklopenou hlavou a přemýšlel nad vším tím, co se teď děje.

Syknul jsem bolestí, když jsem do někoho narazil.

„Oh, Promiň. Ty jsi Yoongi? ” podal mi ruku a já k němu vzhlédl.

Postavil jsem se a jeho ruku nepřijmul.

„Jo jsem. Ty musíš být Taehyung. Ten novej.” odfrkl jsem si.

„Omlouvám se. Nechtěl jsem tě srazit.” omluvně se usmál a já jen přikývl.

„Neřeš to.” tiše jsem vyhlížel Hobiho, i když jsem stejně věděl, že už je dávno ve škole.

Tentokrát jsem byl opozdilec já.

„Musím jít. Zatím.“ rozloučil jsem se s ním a odešel směrem do mé třídy.

„Giiii!!!” měl jsem nutkání si zacpat uši, protože ten pískot mi trhal ušní bubínky.

„Hele v klidu, jo?” snažil jsem se odcouvat ale narazil jsem do své lavice.

Hoseok se zakřenil a pevně mě objal. Celý jsem se napnul, ale nějakým zvláštním způsobem se mé ruce  automaticky omotaly okolo Hobiho pasu.

„Promiň, dlouho jsem tě neviděl.” provinile se pousmál a já pobaveně protočil očima.

„Jo, protože tři dny jsou strašně dlouho.“ zahihňal se.

„Kdy už to dáte dohromady?” zasmál se Jungkook, který stál za Hobim.

Zčervenal jsem a raději se posadil. Otočil jsem hlavu k oknu a předstíral, že tu nejsem.

„Vidíš, co děláš? Teď jsi mi ho vyplašil!” zaslechl jsem lehce naštvaného, ale pobaveného Hoseoka.

Musel jsem se zasmát. 

-----------------------------------------------------------
Docházejí mi předepsané kapitolyyyy! 
Díky bohu za volno 👀
- Mája ❤️