Sad Sunshine

613 59 1
                                    

Yoongi

Pondělí.

Opravdu úžasné. Včera večer jsem se pohádal s mámou, protože nechci zůstat doma a cítit se zase jako mrzák.

K tomu všemu jsem se ještě rozhádal s Hobim a nevím, jestli se o něj bát nebo být uražený. 

Máma mě odvezla do školy, několikrát se mě zeptala, jestli je vše v pořádku a může odjet, nebo jestli jsem si to nerozmyslel a nepojedu domů.

Už to bylo otravné, takže jsem prostě vystoupil, mávnul na ni a odešel do školy.

Už jsem se blížil ke své třídě, ale zaslechl jsem Hobiho partu, která si něco šuškala.

Jediné co jsem zaslechl bylo, že si povídali o Hoseokovi.

Raději už jsem se nesnažil něco zaslechnout a zaběhl do třídy. 

Všichni si se zvoněním sedli do lavic, ale Hobi tu chyběl. Po těle mi přeběhl mráz a sklopil jsem hlavu dolů.

Koukal jsem na svoje ruce, ve kterých jsem drtil tužku a nesnášel se za svoje předešlé chování k němu.

Z mých černých myšlenek mě vzbudilo zavření dveří a hluk vedle mě. 

Červenovlásek si sedl na své místo, a když si připravil věci na hodinu, položil si hlavu na lavici a naprosto nevnímal.

S nikým ani neprohodil slovo a celá jeho parta se jen starostlivě podívala.

Na Hoseokovo kadeře spadalo lehké světlo slunce, které se v tomhle případě jevilo tak depresivně.

Po celou hodinu jsem pozoroval sluníčko, které vypadalo tak zlomeně a smutně, že mi z toho bylo ještě víc na nic, než z faktu, že jsem vážně nemocný.

O jé je👀
Mějte pěkný den! Dneska možná přidám ještě jednu ❤️
- Mája

Our Hopes /Sope Story/Kde žijí příběhy. Začni objevovat