Our Hopes /Sope Story/

Hospital

Hoseok

Zbytek týdne byl na nic. Yoongi ve škole nebyl a ani mi neodepsal. Měl jsem příšerný strach a chtěl jsem ho už konečně vidět.

„Seoku, směj se aspoň." dloubl mě Namjoon do tváře, ale já jsem jen dál kopal kamínek před sebou.

Šel jsem s Joonem a Jinem do cukrárny, prý abych si odpočinul a dostal do sebe cukr, který mi jistě zvedne náladu.

„Hoseokuu" protáhnul mé jméno Namjoon a já už začínal být lehce naštvaný.

Prostě chci, aby mě nechali být. Jenže jsou to moji kamarádi a dlouho jsem s nima nikde nebyl.

Došli jsme do cukrárny a sedli si na naše oblíbené místo vzadu. Kluci si dali nějaký zákusek ale já neměl na nic chuť.

Jin mi ale objednal jahodový dort a já jsem jen koukal do svého mobilu. Čekal jsem, že mi Yoongi napíše, ale pořád nic.

„Tyvole Hobi, nemůžeš na toho trpaslíka prostě na chvilku nemyslet?" odfrkl si.

„Není to trpaslík! Dej mu už pokoj Joone!" zvýšil jsem na něj hlas.

„Tak klídek pánové. Tohle dusno se mi nelíbí. Hobi, já chápu, že ti na Yoongim záleží, ale bude v pohodě, neboj se." pousmál se na mě Jin, ale já jsem se moc neuklidnil.

„Sorry kluci, ale já jdu. Nemám náladu a nechci vám kazit tu vaši." Zvedl jsem se a odešel.

Doma jsem sebou plácnul na postel a skenoval náš chat s blonďáčkem. Byl jsem už psychicky vyčerpaný a do malé chvíle jsem usnul.

Yoongi sobota ráno

„Paní Min, stav vašeho syna se lehce ztížil. Měli bysme zase nasadit vitamíny a nejlépe by se měl šetřit. Příští týden v úterý přijďte na kontrolu a potom se domluvíme na dalších. Pokud by se stav nadále zhoršoval, museli bychom znovu nasadit léky a na několik dní si ho tu nechat. Nebudeme nic riskovat. " dopověděl doktor a má matka jen zdrceně přikývla.

Otočila se ke mě a objala mě.
Právě jsme se totiž nacházeli v nemocnici na pokoji, kde jsem posledních pár dní ležel.

„Zvládneme to miláčku. Zvládli jsme to i před tím, zvládneme to teď." povzbudivě se usmála, ale já jsem si nad její naivitou jen povzdechl.

Poslali mě domů, s nějakými vitamíny a podobnýma sračkama. „Jdi si odpočinout zlatíčko." řekla mi máma a já jen přikývl.

Po schodech jsem došel do pokoje a lehl si. Hoseok.

Rychle jsem dal mobil na nabíječku a zapnul ho.
Oznámení: 12 nepřečtených zpráv od Jung Hoseok
Sakriš.

Jung Hoseok: Ahoj Gi, jsi v pohodě?

Jung Hoseok: Gi, prosím odpověz co nejdřív

Jung Hoseok : mám strach.

Jung Hoseok : nemůžu spát, protože nevím co s tebou je

Jung Hoseok : Gi, prosím buď v pořádku

Jung Hoseok : odpověz, prosím

Nad těma zprávama jsem se pousmál. Měl o mě starost a to mě zahřálo u srdce.

Min Yoongi : Ahoj Hobi, omlouvám se, ale můj mobil byl vybitej a neměl jsem možnost si ho nabít.

Jung Hoseok: OMG, žiješ!!

Jung Hoseok : DIKY BOHU!

Min Yoongi : jo, asi jo.

Jung Hoseok: proboha, myslel jsem, že umřu. Bez tebe je to ve škole na nic. Nemám se na koho dívat. ಥ_ಥ

Min Yoongi: aha, no já v nemocnici jen ležel, takže nic moc

Jung Hoseok: V nemocnici?
Jsi v pořádku?
co se vlastně stalo?

Min Yoongi : jen jsem zkolaboval. Občas se mi to stane

Jung Hoseok : Hmm. Opravdu?

Min Yoongi : ano.
Min Yoongi : a jak ses měl?

Jung Hoseok : na nic. Jsem úplně vyčerpaný (⊙_◎)

Min Yoongi : oh, jakto?
Ty a vyčerpaný?

Jung Hoseok : hmmm.

Uživatel Jung Hoseok změnil vaši přezdívku na Gi <3

Gi <3 : tak asi dík ^^

Jung Hoseok: chci taky nějakou!

Gi <3 : ehm, ok

Uživatel Gi <3 změnil vaši přezdívku
na Hobi ^•^

Hobi ^•^ : (｡♡‿♡｡) děkuji~