Nikomu ani muk // Stay 12 & Smusa & KERY// NEDOKONČENO.

1.

~Pohled Honzy~

Ráno jsem se probudil celý rozlámaný, necítil jsem se vůbec fajn. Už nejaký ten pátek mě všechno bolí a nejen kvůli tomu, že spím s mrtě polštářama pod hlavou, ale možná taky kvůli tomu, že se "učím" do dvou hodin do rána a většinou nějak vytuhnu v sedě a moje páteř má až nějak nepřirozené zakroucení do tvaru "W". Nevím ani jak to dělám, ale určitě si sem jistý, že jasné východisko tahle cesta nemá a jak se říká, pokud tudma cesta nevede, tak vede někudma jinudma.

Z postele jsem se tedy nějak vykroutil, ale že by se mi chtělo, to uplně pravda nebyla.

Nasnídal jsme se, převlekl se z oblečení, tak, že sem si na to tričko ze včera vlastně jen natáhl mou ULTRA MEGA GALAKTICKY GENIALNÍ mikinu. Ponožky jsem si vzal čisté a pak už jsem přehodil bundu a s batohem odešel do školy.

Školu jsem přetrpěl, ale oběd vážně ne. Jakoby nestačilo, že nám naservírujou jídlo, co vypadá jakoby už jednou prošlo zažívacím ústrojím, ale taky tu je ta kuchařka co si mě pořád plete s jednou holkou z prváku. Pokaždý, ale pokaždý mě pozdraví: „ Ahoj Haničko." No netrefili by jste ji treskou po hlavě za takový blbý kecy? Jakoby ani nepoznala mé mužné, svalnaté, vyrýsované tělo osmnácti letého muže. Vždyť ani nevypadám jako holka. Jsem muž už od přírody a hlavně... KTERÁ HOLKA MÁ VÍC JAK 180 CM?! Jako haló? Dobře už jsem si zvykl na ty blbý keci z Youtubu, že vypadám jak Gay a měl bych se ostříhat, ale tahle kuchařka nabírá mega galaktické otáčky a snaži se mě tím převalcovat!

Byl konec pátku a tak jsem se z intra sbalil a odešel na vlak, kterým sem dojel domů.

„ Ahoj Honzo, tak jak bylo ve škole? Co se stalo za ten týden? Vše v pohodě? Nějaké novinky?" Vyskočila na mě máma z poza rohu až sem si myslel, že se z toho poseru na podlahu. No věřili by jsme tomu, že první věc co uvidíte až přijedete po týdnu domů, bude vaše máma? Já teda určitě ano, a pokud vy ne, tak nevím co je s vámi špatně. Nic méně jsem ji jenom pozdravil, řekl, že se mám uplně na p*ču z ty školy a odešel do pokoje.

Jen co sem sebou mrsknul do postele, nemohl jsem si odpustit jednu věc: „ Hej Google, Home mood." ( popravdě vůbec nevím co ten indoš říká té své jediné kamarádce, ale budem dělat, že třeba tohle)
Všude se rozsvítila modrá a já si konečně oddechl. „Domov, sladký domov."

Zvedl jsem se z postele a došel k počítači, přihlásil jsem se a na e-mailu my vyskočila spousta oznámení. Projížděl jsem je, když v tom jsem uviděl jeden, při kterém sem se málem zadusil na své vlastní slině, vyrazil si rukou zuby a skoro spad ze židle. „Smusa, o-on mi napsal Smusa!" Vykřikl jsem v návalu radosti, ale pak jsme se trochu uklidnil, jelikož to bylo, až moc divné a reakce skoro jak nějakého ubohého děcka co nema kamarády. A to já JASNĚ nejsem. Mám přece svůj Google Home a.... T-tu
k-kuchařku z jídelny, nebo mámu a taky Google Home... No dobře možná nemám kamrády, ale co na tom záleží, když mi napsal Smusa. Co sou oni s dvaceti kamarády když jim ani nikdo takový nenapsal, HEČ! Jojo, možná se jen snažim uklidnit, ale co už..

Po vzpamatování z menšího MENTAL BREAK DOWN, jsem email rozklik a začal číst nahlas.

„Ahoj Stay12, viděl jsem tvé video co si mi posílal asi před dvěma rokama o místo editora. Chtěl bych se zeptat, jestli by jsi stále měl zájem, jelikož můj editor vypověděl službu a někdo takhle šikovný jako ty, by se mi hodil. Budu rád když vše zvážíš a kladně odpovíš. Jinak tvou tvorbu pravidelně sleduji a jde vidět, že se lepší, takže by jsi mohl i později někdy třeba hostovat v mojich videjích.

Ještě jednou tě prosím aby si to zvážil a zatím, ahoj.

Smusa."

No děti a tak jsem umřel na srdeční zástavu... No skoro, jelikož jsem musel na tehle email předem odpovědět a pak až umřít, jelikož můj sen byl splněn.