Nikomu ani muk // Stay 12 & Smusa & KERY// NEDOKONČENO.

4.

„A máš dneska čas?" Ó můj bože, záludná otázka. Vůbec jsem nevěděl co teď? Buď s ním půjdu ven a budu se bát, že se mi v jeho přítomnosti můj "kamoš" už asi nikdy nevrátí do klidového stavu, nebo budu doma a tam zas všechen svůj drahocenej čas prohoním nad jeho videama.

Jak vidím, tahle situace nemá jiné východisko...

„No asi nemám.."
TAK SEŠ RETARODVANÉJ TY IDIOTE? Co to zase meleš? Nejdřív ti shodí tortilu, kterou z něj ještě násilím nevymáháš, pak ti ale navrhne, že spolu můžete strávit den, ale ty, jako největší debil ŘEKNEŠ, ŽE NEMŮŽEŠ?
Rukou sem se prásknul do čela..

„Ne, ne, ne... mám čas, promiň.."
On se usmál a nohou kopl do té tortily na zemi a podíval se mi do očí.

„Tak to je fajn, jelikož bych chtěl s tebou nějak strávit dnešek."
JASNĚ, URČITĚ, BEZ PROBLÉMU, KDYKOLIV!!
Začal jsem uvnitř sebe šílet. Možná sem se začal i klepat.
„No tak půjdem, ale nejdřív ti půjdu koupit novou tortilu, jelikož jsem ti to vážně nechtěl shodit." Chytil mě za ruku a dotáhl mě až k tomu KFCčku a tam mi koupil přesně to, co shodil.
„Děkuju.." POČKAT, tohle nebylo v plánu, já se ČERVENÁM!! Rychle jsem sklopil hlavu a snažil se to nějak zakrýt. Cítil jsem se vážně trapně. Vždyť ti jen koupil tortilu ty kryple, co to ze sebe děláš?

„Nemáš zač, p-počkat.. ty se červenáš?"
Zastavil se a otočil si mě k sobě. Hlavu mi dvěma prstama zvedl za bradu výš a podíval se na mě.

„ N-Ne, já? Nikdy.." SKVĚLÁ VÝMLUVA HONZO. Kdybych ti mohl dát cenu za nejlepší herecký výkon, tak bych tě s ní radši umlátil.

~Pohled třetí osoby~

A tak se oba dva chlapci vydali směrem do města. Procházeli si různé obchody, bavili se spolu, smáli se. Oba se spolu cítili dobře, ale věděli že k večeru se každý z nich bude muset vrátit zase domů.

„Né.... Šimone, vykašli se na to, tohle není vtipný." Zakřičel mladší, když po něm starší začal cákat vodu z kašny. Když byl Honza už dost namočený, Šimon ho nechal a radši utíkal co nejdál jelikož ho měl v plánu mladší zabít.

„Už to nikdy neudělám..." začal prosit Šimon, když ho Honza dohnal a začal lehtat pod rozeplou bundou.

Byl už večer, všude tma a oba dva se procházeli parkem. Byla zima, ale oba i tak cítili u hrudi příjemné teplo z krásně prožitého dne.

„Tak ahoj, doufám, že se brzy zase někdy potkáme. Dnešek se mi opravdu líbil, konečně sem se po dlouhe době takhle bavil. Děkuju za vše." Dořekl starší a objal mladšího.
Honza si to samozřejmě neodpusil a objal ho zpět. Začal nasávat jeho vůni a více ho stiskl.
„Děkuju za tehle den, líbil se mi a užil jsem si ho."
Stali tam takhle v objetí chvíli, když se Šimon odtáhl, věnoval Honzovi delší pohled do oči. „Tak jindy.." s tím se otočil a naposledy s úsměvem odešel. Za to mladší chlapec stál jako opařený na tom samém místě, ještě nějakou dobu...