Bts shipy na přání

YoonMin

Probouzel jsem se a jediné co jsem cítil byla pekelná bolest hlavy. Zašmátral jsem rukou po prostěradle, ale nic. "Sakra!" Zaklel jsem si pro sebe. Co jsem včera zase vyváděl? Že já do toho baru chodil, nikdy si pak nic nepamatuji. Ale vždycky tam prý s každým flirtuji a pak si musím udobřovat svého přítele. A to je oříšek. Se zasténáním jsem se vyhrabal z peřin a zjistil jsem, že mám na sobě tepláky na spaní. Chudák JiMinie. Ještě se o mě postaral. Jsem opravdu hrozný přítel. Jen doufám, že mi to ještě jednou odpustí. Převlékl jsem se a snažil se ignorovat třeštění mé hlavy, i když to šlo těžko. Vyšel jsem z pokoje a v obýváku spatřil NamJoona, který u nás po návštěvách baru většinou přespal, když už mě táhl domů. "Ale, ale, kdo se nám to probudil," zavrtěl hlavou. Tyhle rána byl většinou pobaven tím, jak mi je, ale dneska se rozhodně netvářil ani přívětivě. Rty měl sevřené do uzoučké linky a v očích jsem mu viděl, že jsem to tentokrát opravdu posral. "Nech toho, je mi hrozně." Snažil jsem se vyzkoumat proč mě tak pozoruje. "Kde je JiMin?" zeptal jsem se a on se rozesmál. Ale radostné to tedy nebylo. Rozhodně z toho smíchu spíše mrazilo. "Ty se ještě ptáš? Odešel." Jeho výraz naznačoval, že to myslí opravdu vážně. "Odešel? Ale..." Chtěl jsem namítnout, ale on mě zarazil. "Žádné výmluvy. Víš, že já vzhledem k mému volnému vztahu s Jinem, jsem ti toleroval to tvoje flirtování a ještě se za tebe u JiMina přimlouval, ale včera... Včera si to podělal, kamaráde." "Co jsem dělal?" zeptal jsem se a padl vedle něho na pohovku. "Nepamatuješ si to? Já myslím, že ten zajíc, kterého jsi na ty záchodky zatáhl na to jen tak nezapomene." "Ne. To není pravda!" Odmítl jsem. To nemůže být pravda. "S nikým jsem se nevyspal. Nikdy bych JiMina nepodvedl. Lžeš." Řekl jsem a koukal se na něho. "Rád bych. Ale včera vás tam nechytal Jin." Složil jsem hlavu do dlaní. Jsem tak odporný. To jsem se opravdu tak opil? Ale i tak... Přece jsem ho nepodvedl. To nemůže být pravda. To bych mu přece nikdy neudělal. Na to mého JiMinieho moc miluju... "Kam šel?" zeptal jsem se ho zoufale. "Říkal, že bude zatím u Hoseoka než si něco najde," řekl a já hned vstal. "Musím za ním." "Tohle už ti neodpustí," varoval mě NamJoon. "Stejně za ním musím!" Odmítl jsem se jen tak vzdát a rychle jsem se obul. HoSeok bydlel hned vedle mě, takže jsem na něho zvonil ani ne za minutu. "Tak tady jsi. Říkal jsem si, kdy přijdeš. Je v obýváku. Nechám vás o samotě." Obul se a vyšel z domu. Koukal jsem za ním a pak se rychle zul a vběhl do obýváku. Zůstal jsem šokovaně zírat. "Tak už si se vyspal, ospalče?" ozval se ten nejúžasnější hlas z pohovky. Na stole bylo víno, celkem honosná večeře, ano vždy jsem po kalbě vyspával až do večeře a JiMinie se na mě zářivě usmíval. "Bál si se, co?" přihopkal ke mně a políbil mě na tvář. "Takže..." "Takže jsem tě chtěl vytrestat za to tvoje flirtování. Říkal jsem si, že by sis mohl pak dát příště pokoj." "Takže... Jsem s nikým nespal," konstatoval jsem úlevně. "Ale spal." "Co?" Nechápal jsem už vůbec nic. "Jin tě opravdu našel na záchodkách." "Ale..." "Ale se mnou, ty pako. Tak pojď, je ti aspoň tak, abys zvládl večeři?" No jo, mi vlastně dnes máme výročí. Zvedl jsem ruku, abych se ujistil, že prstýnek je stále na svém místě.