Bts shipy na přání

NamGi

"Můžeš mě začít vnímat?" Vyjel jsem na YoonGiho. Měli jsme to mít hotový už za pár hodin a on místo práce pospával. Jako vždy. "Promiň." Protřel si oči a snažil se zaměřit na text v počítači. "Jen už jsem fakt unavený. Spát dvě hodiny v noci mi prostě nestačí. Nechápu, jak to děláš ty." Podíval jsem se na něho a povzdechl si. Měl pravdu. Vypadal hrozně. Měl kruhy pod očima, byl těsně bledý a z nevyspalosti ho dohnala už i zimnice. Poslední týden jsme opravdu nestíhali. Koncert byl už za dva týdny a mi neměli písně ani napsaný, natož nacvičený. "Dojdu pro kafe. Snaž se tu zatím neusnout a dopsat ten text, ano?" Přešel jsem k němu a přehodil přes něho deku, do které jsem ho zabalil. "Čím dřív to dopíšeš, tím dřív se vyspíme," slíbil jsem mu a políbil ho na temeno hlavy. "Dobře. Hlavně pohni." Kývl jsem, navlíkl si mikinu a odešel ze studia. Kavárna byla hned na rohu, nemusel jsem nijak daleko. Vzal jsem si svoje latté, zatímco YoonGimu černou kávu bez cukru. Nechápu, jak to může pít, ale budiž. Vrátil jsem se nahoru. Popravdě jsem čekal, že bude zase vyspávat, ale on něco zuřivě psal na klávesnici. "Zkoukneš to?" Zeptal se, když se odtáhl a vzal si ode mě kafe. Nejprve jsem ho znovu zabalil do deky, kterou si ze sebe shodil, jak psal a pak jsem se zadíval na monitor. "Hm... To je dobrý." "Konečně," oddechl si Gi, když zjistil, že mu to nesmažu jako ty tři poslední. "Tak ještě ta poslední část... Jdu k tomu dodělat hudbu." Prohrábl jsem se mu ve vlasech a zmizel u svého notebooku, kde jsem si nasadil sluchátka a začal práci. Nevím, jak dlouho jsem v tom byl zabraný. Možná hodinu? Na zádech jsem ucítil něčí další váhu a vedle hlavy se mi na rameni objevila ta YoonGiho. "Mám to," zívl si. "Už?" Zeptal jsem se a podíval se na něho. "Jak už? Tu poslední část jsem dělal pět hodin," zavrčel a já se překvapeně podíval z okna. Venku už byla tma. Že bych se do toho až tak moc zabral? To se mi občas stávalo, no. "Podívám se na to." Kývl jsem a přešel zpátky k jeho počítači. Gi se mi uvelebil na klíně a opřel si hlavu o moje rameno. "Opovaž se být nespokojenej," varoval mě a zavřel oči. Přečetl jsem si poslední pasáž, co mezitím dopsal a musel jsem uznat, že se mu povedla. Opravil jsem mu tam pár chyb, chudák jak byl rozespalý, asi sotva viděl na klávesnici a pak si tu píseň přečetl ještě celou, od znovu. "Máš tu hudbu, že jo? Chci spát," zamručel a já souhlasně kývl a natáhl se k notebooku, který jsem předtím odložil vedle jeho a zmáčkl přehrávání. Oba jsme se zaposlouchali do hudby a naše oči se zaměřily na text. Projeli jsme ho pohledem a v duchu si ho zasazovali do hudby. "Zní to dobře," podíval jsem se na Giho. "Hurá!" zamumlal a zabořil mi obličej do ramene. "Už se ani nehnu," ujistil mě a zavřel oči. Pobaveně jsem ho políbil na čelo. "Jen spi. Potřebuješ to." Opatrně jsem si ho z klína podebral aby mi nespadl a přenesl ho na rozloženou pohovku, kde jsme v takových případech přespávali. Sundal jsem mu rifle, zatímco on už si v klidu spal. Taky jsem se svlékl do boxerek a lehl si k němu. "Miluju tě, NamJoone." Zamumlal už z polospánku a natiskl se na mě. "A já tebe." Zabořil jsem si obličej do jeho vlasů a spokojeně se poddal spánku.