Růže w / Calin, Stein

Kapitola 8.

Strnule jsem seděla na své posteli, stále v šoku z toho, co jsem viděla.
Mého těla se zmocňoval strach a nejistota, s nimiž jsem si absolutně neuměla poradit - a tak sužovaly celé mé tělo, pod obrovským nátlakem.

Náhle mě z mých myšlenek však vytrhnulo prudké rozražení dveří od mé ložnice, načež se mé srdce rozbušilo nesnesitelným způsobem a celé mé tělo, jakoby se ocitlo v silné křeči.

„Copak?" promluvil na mě Calin nepříjemným tónem, načež se na jeho tváři objevil úšklebek, jež mě vždy tolik děsil.
Sledovala jsem, jak se ke mně jeho tělo, jež bylo zahaleno jenom v tmavých džínách, přibližovalo, a já jsem měla pocit že mé plíce každou chvílí strachem vypoví službu a začnu se dusit.
„Nelíbilo se ti, co jsi viděla?" promluvil znovu, když se dostal až nebezpečně blízko ke mně.
Žasla jsem nad tím, jak jeho snědé tělo bylo vypracované, načež mě rázem začalo sžírat vědomí, že bych nejspíš nikdy neměla nejmenší šanci, se mu ubránit.

V mžiku mě prudce uchopil za paži a bez jediného varování, mě prudkým trhnutím zvednul do stoje, načež tvrdě natisknul mé bezvládné tělo na tvrdou zeď.
Celé mé tělo pohlcoval silný strach a já jsem se vyděšeně dívala do jeho temných očí, jež byly zarudlé - nejspíš vlivem alkoholu, jehož popíjení měl Calin tolik v lásce.
Cítila jsem jeho horký dech -jež páchnul po alkoholu tak silně, že jsem měla pocit, jakoby mě jen jeho čichání, mělo opít- přičemž jsem byla tak v šoku, že jsem v sobě nemohla nalézt odvahu, se mu jakkoli bránit.

Zarytě jsem sledovala, jak se jeho temné zorničky náhle zúžily, načež tvrdě natisknul své rty na ty mé a začal mě divoce líbat.
Strnule jsem stála na místě, vnímajíc jak jednu ze svých paží začal neoblomně zasouvat pod mé triko.

V tom okamžiku, jako bych konečně byla schopná pohybu, a tak jsem ho od sebe vší silou, jež jsem v sobě našla, odstrčila.

Vyděšeně jsem sledovala, jak Calin zavrávoral pouhý metr ode mě a na jeho tváři se objevil silně rozhořčený výraz.
V jeho očích se míhaly jiskřičky agrese a on dlouho neotálel a znovu ke mně přistoupil, načež znovu, hrubě přitiskl své rty na ty mé.
Mé ruce přikoval těmi svými ke zdi a můj žaludek se náhle, prudce sevřel strachem, způsobujíc mi tak silnou nevolnost.
Se zakňučením jsem začala kroutit svým tělem, snažíc se od něj dostat do bezpečné vzdálenosti - avšak on hrubě chytil mé vlasy, za něž prudce zatáhnul, zaklánějíc tak mou hlavu dozadu, načež svá ústa přemístil na můj krk, do něhož hrubě kousnul.
Vyděšeně jsem vyjekla, načež jsem mu z posledních svých sil vytrhla jednu ze svých paží a silně ho dlaní udeřila do jeho tváře.

On se ode mě v mžiku odtáhnul a se zavrčením, značícím prudký nával agrese,  se chytil za tvář, jež rázem nabrala nachovou barvu.
„Kurva!" zakřičel a já jsem sebou trhla v úleku.
Pod návalem vzteku, tisknul svou čelist k sobě a své pěsti silně zatínal - jako by se ze všech svých sil snažil udržet, aby mě neudeřil nazpět.

„Nezahrávej si semnou!" zakřičel znovu svým hlubokým hlasem a já jsem rychle stačila odstoupit ode zdi, k níž mě znovu chtěl svým tělem přišpendlit.
„Zacházím s tebou ještě laskavě, oproti jiným, kteří by s tebou udělali bůh ví co!" jeho křik, jako by zesiloval a mé tělo svíral tíživý pocit.
Můj krk pulzoval bolestí, jíž mi Calin způsobil stiskem svých zubů a mým tělem se rozléhal můj zběsilý puls.

„Cože?" vyřkla jsem, když po mých lících začaly stékat první horké slzy.
On, že se mnou zacházel laskavě? To snad nemohl myslet vážně.