Kylie Nickelson

To snad nemůže být on

Další den. Cítím se ještě hůř než včera. Super! Ráno jsem volala doktorovi, který má na starosti babičku a řekl mi jenom, že je na tom pořád stejně. To mi na náladě moc nepřidalo. Teď musím do školy.

Ve škole máme dvě hodiny tělocvik, který ze srdce nesnáším. Naštěstí přežiji. Další hodinu máme Deana. Docela se bojím po včerejším výstupu, co jsem předvedla. Nevím, co se bude dít.
Zazvoní a Dean vstoupí do třídy. Rozhlédne se po třídě a jeho oči se na milisekundu déle zastaví na mně. Sedne si a zapíše do třídnice. Ucítím, že se na mě někdo dívá, a tak se rozhlédnu a uvidím Amy, která se opět tváří jako vítězka, jenom protočím očima a věnuji se Deanovi. Ten zatím vybírá, kdo půjde na zkoušení. ,,Dneska by mohla jít na zkoušení třeba slečna Hunterová."Amy překvapením úplně ztuhne. Váhavě se zvedne a jde k tabuli. ,,Tak...řeknete nám co je hlavní myšlenkou díla Výklad snů od Freuda."položí otázku a čeká na odpověď. Amy se nervózně rozhlíží po třídě a hledá někoho, kdo by jí pomohl, ale nikdo se o to ani nesnaží. U Deana si nikdo netroufne ani pípnout a všichni se radši dívají někam do země. ,,Tak víte nebo ne? Nemáme na to celý den."spustí Dean na Amy. ,,Asi nevím, pane profesore."sklopí Amy oči a dělá ublíženou. ,,Tak se posaďte a příště se radši učte místo nakupování."podotkne a celá třída se tomu směje. Amy si jde sednout, vypadá velice smutně. Dean vypadá jednu chvíli naštvaně, ale za chvilku už to na něm není vůbec vidět, chová se úplně normálně jako kdyby se nic nestalo. Celý zbytek hodiny přemýšlím nad tím, co se tady stalo. Dean nikdy Amy nevyvolal a mě naopak vyvolal vždycky. Je to kvůli tomu, co jsem mu včera řekla? Nebo ho snad Amy nějak naštvala? Netuším, ale zajímá mě to. Po několika minutách zazvoní a Dean ukončí hodinu. ,,Slečna Nicklesonová dnes nezapomene na doučování."připomene mi s nepatrným úsměvem. ,,Jistě, pane profesore."odpovím s úsměvem.  Dean odejde.

Přijde za mnou Daniel. ,,Hele, co to bylo s tím Deanem?"zajímá se. ,,Nemám páru."odpovím stále překvapená. ,,Jednu chvíli tě nenávidí a další tě má rád? Co to sakra je?" ,,Taky mě to překvapilo, už jsem se připravovala, že zase půjdu na zkoušení." ,,No tak to je teda hustý." ,,To jo." ,,Tak já se jdu připravit na další hodinu...jo a Kylie?" ,,Potřebuješ něco?" ,,Já jen..nechtěla bys třeba někdy někam zajít?"zeptá se Daniel nervózně. ,,No víš, já teď na takovéhle věci nemám ani pomyšlení..moje babička je v nemocnici a já se o sebe musím starat sama, ale co je ještě hořší, že ona si mě vůbec nepamatuje.."snažím se zadržet slzy. ,,Kylie, promiň..já o tom nevěděl. Jak to zvládáš?" ,,Snažím se.." Zazvoní. ,,Tak já budu muset, mám teď biologii." ,,Jasně, taky se musím připravit na dějepis."ukončím a jdu si sednout. ,,Po obědě na mě počkej u skříněk." ,,Jasně, budu tam." usměji se na něj.

Přijde profesor Black a zahájí hodinu. Celou hodinu přemýšlím o Deanovi. Nechápu, co se mu v hlavě otočilo, že mě má najednou rád nebo to tak alespoň vypadá. Konec hodiny. Pan Black si mě zavolá. ,,Kylie, potřebuji s vámi mluvit. Zastavila byste se odpoledne po vyučování u mě v kabinetě?" ,,Jistě" ,,Výborně." věnuje mi úsměv a odejde. Zajímalo by mě o co jde, ale nemám čas nad tím přemýšlet, protože musím na další hodinu.

Jdu za profesorem Blackem a jsem z toho docela nervózní a ani nevím proč. Vždyť přece o nic nejde. To si pořád opakuji v hlavě. O nic nejde...

Zaklepu na dveře Blackova kabinetu a po vyzvání vstoupím. ,,Tak jsem tady, o čem jste se mnou chtěl mluvit?" ,,Tady se posaďte." ukáže na židli, kam do sednu. ,,Vedení dostalo stížnost, že jste se chovala nevhodně k slečně Amy Hunterové." ,,Cože? Jak nevhodně?" ,,Prý jste se na ni nějak špatně podívala." ,,Co prosím? Takže mě Amy obviňuje z toho, že jsem se na ni podívala. Nemyslíte, že je to absurdní?" ,,Bohužel, dostali jsme stížnost a musíme na ni odpovědět." ,,A to jak?" začínám ztrácet trpělivost, co jsem komu sakra udělala? Proč jsem musela chodit na tuhle školu? Fakt super, teď mě tady ještě nějaká blbka obviňuje z nějaké totální blbosti. Vážně super. ,,Věřte, že ani mně se to nelíbí, protože vás znám a vím, jaká jste, ale něco se s tím udělat musí..." Black ani nestihne dopovědět, co chtěl říct, když se do kabinetu přiřítil Dean. ,,Doufám, že neruším, ale shání se po vás v ředitelně, pane kolego."vysype ze sebe Dean. ,,Je to opravdu tak akutní? Teď tady se slečnou Nickelsonovou něco řešíme." ,,Ano, také jsem byl informován o případu se slečnou Hunterovou a rád to za vás převezmu."usmál se Dean na Blacka a potom se obrátil na mě. Ještě tohle jsem potřebovala, aby si můj ,,případ", jak říká Dean, převzal zrovna on. ,,Dobře."odpoví trochu zdráhavě Black a odejde.
Nevím, co mám čekat. Jsem opravdu zmatená. Co se to tady proboha zase děje??

To jsem ještě netušila, co se mi právě chystá Dean říct.
Zajiskřilo mu v očích: ,,Doufal jsem, že si budeme moci promluvit o samotě."