Moje Sestra Je Wanda (Avengers FF)

~•7•~ Mise zvaná Ekhm...

(Z pohledu Elenoris)

Od té doby - jednoho dne - co jsem si s tou brunetkou která se prý jmenuje Wanda, ale i přes to jsem jí začala říkat Wanďa, potřásla rukou pracujeme na tom abych dostala zpátky kameny a jejich Wendy se mohla vrátit. Věděla jsem, že to musí být rychlé. Kdyby se to protáhlo Wendy by se vrátila pochopitelně taky pozdě a stalo by se to co jsem viděla ve své věštící kouly. Wendy bude muset být na tu bitku aspoň pár hodin připravená protože půjde jen oní. Já vím, vypadalo to jako kdyby mi byla úplně jedno a upřímě mě by i jedno byla, ale nemůže. Jinak bych jí pak musela ještě jednou pomáhat a já už se sem vracet fakt nechci.

,,Takže, zařízené všechno je, budeme moct vyrazit, ale až pozítří."

,,Sakra!" sykla jsem, ale asi moc nahlas.

,,Copak? Nějaký problém?" zažvatlal nafoukaný Tony.
,,Jo a vlastně jak se ta ekhm mise jmenuje?"

,,No... třeba Ekhm? Jinak ta mise bude muset na sto procent vyjít, rozumíte? Na celé misi se můžeme zdržet maximálně 1 hodinu."

,,Hele, jsme zvyklí, že nám někdo určí za jak dlouho musíme misi splnit." začala zrzka- tedy Natasha.
,,Ale většinou nám dávají aspoň trochu rozumné časové intervali! 1 hodina je pro tuhle misi málo!"

,,Tak musíme vyrazit zítra." usmála jsem se na ni velkým ironickým úsměvem.

,,To nepůjde." zatrhl to Bruce.

,,No v tom případě se smiřte se jednou hodinou."

,,Víš, že na tu misi ani nemusíme?" pronesl Tony spíše jako oznamovací větu než otázku.

,,Dali jste slib. Ten se plní, ale když nechcete nic dodržovat nemusím ani já." řekla jsem a zcela vážně na všechy pohlédla.

,,Tony!" věděla jsem, že Wanďa to jen tak nenechá.
Začali se dohadovat, ale já už je nevnímala.

,,Až se dohodnete dejte mi vědět! " houkla jsem na ně a odešla do pokoje. Tým který se ani pořádně neumí dohodnout. Fakt super!

///

Bylo okolo třetí hodiny a nikdo za mnou pořád nepřišel, pořád se dohadovali a někdy bylo dokonce slyšet jak se tříští sklo. Tým- pfffff- momentálně teď vůbec.
Kdyby jen věděli, že tímhle zdržováním ohrožují celý New Yourk a vlastně i celý zbytek světa...

Najednou někdo rozrazil dveře.

,,Tak?"

Natasha na mě jen naštvaně pohlédla a odfrkla si.

,,Palatí." pak protočila oči a odešla.
Super! Tak to bych měla a teď si půjdu dát znova to kafe, jen si musím dát pozor na ty střepy...

Vydala jsem se tedy z pokoje do jídelny. Jak jsem říkala, střepy tu byly.
Tony seděl uraženě na křesle a na obličeji měl drobné krvavé ranky, Wanda stála a věci za ní se zvnášely patnáct centimetrů nad zemí.
Natasha a ostatní už tu dávno nebyli, nejspíš zdrhli jakmile tu posobě začali házet věcma.

,,No, musím uznat, že ten svinčík se vám vážně povedl." kopla jsem do jedný z rozbitých váz.

,,Nezapomínej na to, že tohle všechno jsi svým způsobem udělala všechno ty!" vyštěkl Tony.
Kdyby aspoň trochu věděli, že se jim tu snažím svým způsobem pomoc!

,,Oh, samozřejmě, Toníku, za všechno tu můžu jenom - jako vždycky - já. Mezitím mám ve svých rukou mnohem víc než, záchranu kamennů a Wendin návrat!" odplivla jsem si na zem a založila si ruce na hrudi.