Moje Sestra Je Wanda (Avengers FF)

~•8•~ Mise

Ráno jsem se probudila dřív. Mnohem dřív. Bylo okolo druhé hodiny ráno. Můj pohled spadl na můj načrtnutý plán mise. Mojí mise svojí ať si naplánují sami… ještě by někdo umřel a bylo by to na mě a o to vážně nestojím! Už se těším až seberu ty kameny a vypadnu odtud a nebudu se muset starat o nějakou zpropadenou Wendy! 

Naštvaně jsem hodila polštářem a vzala si do ruky ten náčrt. Všechno by mohlo být dokonalé, ale jedna věc to kazila. Mohla jsem kdykoliv umřít a upřímně, kdo stojí o smrt v nějaké odporné budově kde vám ani nevystrojí pohřeb? Já ne.

No dobře, uznávám tohle je trochu skreslený pohled, ale všichni víme co jsem tím chtěla říct, ne?

Znovu jsem si zkontrolovala všechny body svého plánu a vylezla z postele. Zbývalo mi kolem šesti hodin do začátku naší mise a to znamenalo jediné: zkusit si udělat kafe z toho kávovaru, uklidnit se a začít brát vše vážně a… jo vlastně víc věcí už nestihnu.

Potichu jsem otevřela dveře od kuchyňo-obýváku a oddechla si, že tu nikdo není. Aspoň se vyhnu hloupým narážkám na mě a kávovar…

Vzala jsem si tu blbou kapsli s kávou a dala jí dovnitř kávovaru. Pak jsem ho opatrně zapnula a hádejte co se stalo?! Ano já to zvládla!

Když mi došlo, že už mi za chvíli začne káva přetékat vypnula jsem kávovar a sedla si na pohovku.

Ačkoliv jsem sem přijela s jasným plánem a vysokou autoritou, přišlo mi, že se mi to začíná trochu hroutit. Nevěděla jsem jestli to je tím, že se mě pokusil Tony třeba otrávit či zfetovat, ale připadala jsem si divně a-

Mé myšlenky se zarazily a já sebou trhla. Opatrně jsem se otočila a tam stál… uf Kapitán Amerika.

,,Máte ten plán?" zeptala jsem se a snažila se znít co nejvíc vážně a zároveň otráveně.

,,Ano, támhle ho můžeš vidět." ukázal prstem na tabuli kde bylo nakreslené dopodrobna úplně všechno.

,,Huh, překvapuje mě, že jste to vzali tak vážně." vylítlo omylem z mí pusy.

,,Neměli bychom?" zeptal se s pobaveným úšklebkem a zmizel za rohem v kuchyni. Já dopila zbytek kafe a hrnek nechala na stolečku u gauče.

,,Už půjdu." zamumlám a odejdu. Jsem docela překvapená, že toho vymysleli tolik. Můj plán je oproti tomu… šest prstů bez dlaně…?

Zalezla jsem si do pokoje a rozhodla se o tom ještě popřemýšlet.

Oni půjdou do severní části základny, oddělení Secret 31, dveře C-14. Já až se strhne bitka se v tom zmatku  vydám severozápadně od nich. Budu muset najít oddělení Secret 007, chodbu Destr 007, dveře Dest-007. Tam se dostanu pokud mě nikdo nezabije. 

S tím vrtulníkem nebo, jak se to jmenuje budeme muset přistát asi… dvě stě kilometrů dál, ale když přistaneme na skále, která se nachází dva kilometry od základny, tak nás jejich přístroje, který sledují všechno v okolí sto kilometrů od základny, nezachytí. 

///

Bylo sedm hodin ráno když mě z mého přemýšlení, domýšlení a všeho možného vyrušilo klepání na dveře.